Alta Via 1 - srdcem Dolomit

Tomáš Klíma
17. 11. 2023
Minut čtení: 7

Tento trek je některými hodnocen jako jeden z nejhezčích treků Evropy. Pojďme se tedy podívat co takový, relativně krátký, trek nabízí. Už jsme od pár kamarádů slyšeli dobré i špatné zkušenosti. Dle mého zde hlavně záleží na období kdy jdete a především na počasí, které vás v těhle krásných horách potká.

Den 0 23.9.2023

Ráno bylo celkem hektické. Neměl jsem nic sbaleno a tak jsme se s Pepou domluvili, ze pojedeme cca v 11. Tak jsem něco nakoupil, balil, natankoval a umyl auto, vyměnil eura a už jsem vyzvedával Pepu u něj doma. Dali jsme si oběd, ze včerejšího prostřena a jeli jsme směr Itálie.

Nikam jsme moc nepospíchali a tak jsme jeli vyhlídkovou cestou. Nejdřív hezké počasí a pak se to začalo kazit. Chtěli jsme spát v kempu poblíž Silianu na hranicích. A pršelo a pršelo, ze jsme stan nepostavili a nakonec spali v autě. Hrozná noc. Nemohli jsme se tam vejít a já se vůbec nevyspal 🤦🏻‍♂️

Day 1 24.9.2023 23,9 km ↑1763 ↓1159

Vstali jsme hodně brzy ale jen se umyli a jeli už do Toblachu, kde jsme říkali, ze se nasnídáme a přebalit věci v klidu. A tak jsme udělali 😊

Jeli jsme nakonec i dřívějším busem, což bylo jedině dobře. V 8:01 jsme sedli do busu. Před 9. jsme byli v startovním místě - Lago di Braies. Jedno z nejznámějších jezer na světě s lodičkami a chatkou. Musím říct, ze je úchvatný, hlavně když tam je takhle málo lidi. Nacvakali jsme par fotek a šli do kopců. A ze nás Alta via hned ze začátku nešetřila, rovnou do sedla. 😂 tam. Jsme odhodili par svršků a udělali si kafe z Waccaca. Pak pokračovali dal a dal 😊 na dvou hospodách jsme si dali pivečko a radlera. Musím říct ze výhledy byly neodolatelný a nevěděl jsem kam dřív koukat a co fotit. Jediný co jsem nemohl vychytat bylo, jak se obléci. Buď mi bylo horko, nebo zima, nebo obojí, nebo nevím 🤦🏻‍♂️

Pak jsme zklesali k jedné velké chatě s velikým parkovištěm. A pak furt nahoru a nahoru a nahoru. Mistama dost prudké stoupání. Ale vše jsme zvládli za pomoci kyselých rybiček. Pak už jsme scházeli kolem jezera Lago di Limo k refugiu, které bylo zavřené a my jsme si postavili stan na krásným místě u takového potoka/jezírka. Já toho mám dost, vaříme jídlo, trochu se kulturníme a je pěkná zima, takže už ležíme ve spacáku a myslím, že v 8 spím jako dudek. Výhledy byly bomba, potkali jsme celkem dost krajanů, kteří jdou jako my AV1. Uvidíme co nabídnou další dny. Především aby vydrželo počasí 😊

Day 2 25.9.2023 33,1 km ↑1970 ↓2154

Ráno začalo nádherně, v noci byla pěkná zima a dokonce stan i přilehlý potok byl zamrzly. Ale hezky a brzy na nás vylejzalo sluníčko a tak jsme se rozhodli nasnídat se sluncem. Bylo to krásný, ale nějak jsme nemohli rozehřát prsty. Pak jsme sbalila všechny věci včetně ještě mokrého stanu a před 9. vyrazili. Na rozchozeni to bylo asi 3-4 km a potom sup nahoru do sedla. Brutální stoupák do Forcella dl Lech….

Horší bylo ale to klesání k Leche di Lagacio. Kde jsme dali ale trochu delší pauzu a trochu se vykoupali. Pak nás čekalo dlouhé stoupání až do Forcella Lagazuoi, což byl asi nejvyšší vrchol dne 2572 m. Tady byly už další neskutečné výhledy na široko daleko na všechny hory co si jen pomyslíte, včetně Cinque Torri.

Obešli jsme par hor a scházeli na parkoviště kde jsme museli přelézt cestu a pak vystoupat dalších asi 500 m k Cinque Torri. Jedno z nejhezčích míst dolomit. Musím se sem vrátit pro nějaké speciální fotky. Nebyl jsem schopen nic moc vymyslet a nezbývalo mi moc sil. Dali jsme si v restauraci kolu koláč a nějaký jídlo. Stalo to za to a nabrali jsme síly na zbytek dne, který se ale poněkud prodloužil.

Chtěli jsme dojit k Refugiu k jezeru, tedy Refugio di Lago. Bohužel to obsadily nějaký děti. Takže co teď. Už bylo před 7. dali jsme si kafe a vyrazili dal a najdeme nějaké místo pro stan. Kouknul jsem ještě do mapy a zkusil zavolat do Refugio Citta di Fume a mají tam místo. To znamenalo ,ze vytáhneme čelovky a půjdeme dal. Chvilku jsme rozmysleli, jestli nepřijdeme o nějaké hezké výhledy v sedle ve stanu, ale. Lákalo nás i se vyspat s ukrojit další kilometry. A tak jsme šli dal za svitu měsíce a za krásného počasí. Někdy v půl 9 jsme přišli na ubytko, kde na nás čekali. Milá obsluha a lidi. Udělali jsme si jídlo, dali dvě piva a teplou sprchu. Teď už ležím ve spacáku. Pokoj sdílíme s dvěma ženskýma co jdou taky Alta Viu 1, asi za cca 7 dni . Je podle mě jedno jak dlouho a rychle člověk jde. Jde o zážitky a požitek.

Dneska bylo báječný počasí a snad další dny taky vydrží. Těším se na další dny. Nohy mě celkem bolí a mám puchýře, ale nějak to půjde.

Bye bye

Day 3 26.9.2023 26,9 km ↑1483 ↓1577

Noc byla pro mě poněkud neklidná a i když jsem ležel v pohodlné posteli v teple, tak jsem se furt budil a nespal jsem dobře. Ráno jsme vstávání už kolem 6. Udělali vše potřebné a už před 7. byli na snídani. Šunka, sýr , marmeláda, nutella, kafe, čaj, džus. Tak jsme všechno snědli a v 8 skoro jako první vyrazili na trek.

Nejdřív jsme šli furt dolu, lesem, pak nějaké suťovisko, pak chvilku po silnici ale furt dolu. Potom začlo pěkné stoupání po sjezdovce ve středisku pod Monte Civetta. A pak až skoro k tomuto vrcholu pěkným šlapáním. Měli jsme neskutečné výhledy na Monte Pelmo. Velmi ikonická hora. Pak jsme vyšli na Rifugio Coldai těsně pod stejnojmenném sedle. Tam jsme si dali pivko, nějakou housku a kolem 12.pokračovali dal přes sedlo k Lago di Coldai. Potom jsme pokračovali pod masivem Monte Civetta dlouhé kilometry z druhé strany.

Potom kolem dost zajímavé hory Torre Venezia, kde jsme viděli nějaké horolezce až k Refugiu Mario Vazzoler. Zde jsme se opět sešli s lidmi, se kterými jsme se seznámili v sedle Coldai. Náhodou dva plzeňáci, které vlastně asi známe a jedna holčina, co se k nim přidala z Krkonoš. Venca, Michal a Jindřiška. Celkem sympatická partička, se kterýma jsme kecali a pak scházeli dolu. Ve stoupání jsme se utrhli a šli dal. Bylo to brutální stoupání, který místama teda nebylo vůbec pěkný a bylo místama dle mého nebezpečný. Bylo to takové suťovisko a velký sráz.

Takže poslední kilometry jsem si vůbec neužíval, ale přečkal jsem to a odměnou mi byla pak chatka, kterou jsem měl vytipovanou. Chvilku před náma tam dorazil týpek, nakonec velkej slovenskej sympaťák Kryštof. Tak jsme tady společně kecali, vařili a sdíleli zážitky. Pak jsme si tu rozložili věci v chatce nahoře na dřevě a rozvěsili mokré věci. Asi ještě půjdu zkusit vyfotit nějaké hvězdy. Abych neříkal, že jsem to ani v Dolomitech nezkusil. Uvidíme jestli to bude mít úspěch.

Zítra zase těžký den a snad poslední dlouhý den a pak už to jen doťápnout do cíle. Ráno je moudřejší večera

Dobrou

Day 4 27.9.2023 28,9 km ↑1711 ↓1839

Kryštof celkem slušně chrápal a vydával různé zvuky. velmi široký repertoár. Vstávali jsme před sedmou a snídali balili, filtrovali vodu a tak po 8. jsme vyrazili. Začátek byl trochu dokonce a z kopce, pak jsme si dali menší pauzu u zavřené Refugio Bruto Carestiato a pokračovali dále z kopce po široké cestě až do sedla Duran Pass. Tady jsme dali u sympaťáka lehké jídlo, kolu plus kolu na cestu a pak šli kousek po silnici. Potom jsme odbočili dále do lesa a začlo celkem brutální stoupání, při kterém bylo pořádné vedro a docházela už i voda. Záchranou nám však mel být bivak Malga Moschesin.

Bylo tomu tak, krásný plácek s vodou. Takže jsme tam hned rozložili sušit věci a okamžitě hltali vodu. Kluci si uvařili i kafe. Kryštof dělal i jídlo a stěžoval si na kolena. My jsme se pak sbalila a vyrazili dal vstříc nekončícím stoupáním.

Chtěli jsme na Rifugio Pramperet, ale nakonec jsme se rozhodli pokračovat dále do nejvyšších míst celé Alta Via 1. Nejdříve do sedla Portela del Piazedel (2097mnm) a potom po plošině do sedla Forcella de Zita Sud (2351) a do nejvyššího místa pod vrcholem , které bylo asi 2399mnm.

Pak začlo nejdříve pohodové klesání , které ale následoval padák co svět neviděl až i Refugio Pian de Fontana. Pekne nás boleli kolena a potkali jsme tam trojici Venca, Michal a Jindřiška. Skoro odcházeli a mají v plánu spát stejně jako my. Tak my jsme si uvařili jidlo (já výborné penne bolognese od lyofood), dali si kolu a limču a vyrazili za nimi do místa Casera La Varreta.

Kluci už sháněli dřevo na oheň , my jsme akorát přicházeli. Udělali si ještě jedno jídlo, rozbalili a pak docela dlouho kecali a poslouchali jeleni troubeni. Kluci s Jindřiškou spali dole, protože chtěli stihnout bus už v 9:30, takže šli ještě za tmy. My s Pepou spali nahoře v patře. Zkoušel jsem fotit hvězdy ale ten pos*anej měsíc prostě svítil moc 😊

Day 5 28.9.2023 12,7 km ↑117 ↓1363

Noc v chaloupce byla pěkná. Ráno jsme se probudili kolem 7. a já hned vylétnul abych nepromeškal konečně východ slunce. Popadnul jsem foťák a šel hledat nějaký spoty. Na slunci jsme hezky posnídali a balili za svitu hřejícího sluníčka. Slyšeli jsme hlasy lidi a přišli za námi 3 strážci parku, co tu děláme a jak děláme a jestli víme, že jsme v parku. Byli celkem sympatický, tak jsme krátce vyměnili pár slov a pokračovali dál.

Kolem půl 9 jsme vyrazili s měli dost času tak jsme nehnali. Zase přišlo po lehkém stoupání velké klesání až k poslednímu Refugiu na trase. Tady jsme si dali ke snídani pivko a Genepy (měl jsem ji od Pepy slíbenou). Docela mě to sundalo 😂

Pak nás čekala celkem dlouhé klesání po široké cestě. To hodně odsejpalo a potom se to na posledním kilometru zlomilo na úzkou cestu a prudké závěrečné stoupání k silnici. To už nechutnalo ale dalo se zvládnout. Pak už jen kousek k zastávce.k našemu překvapeni už tam byl Kryštof a další lidi a postupně docházeli další Altaviáci. Nakonec nás tam bylo asi 8 a Kryštof zkoušel asi už 2 hodiny prý stopovat. My jsme se šli umýt a osvěžit k řece což byl jeden z nejlepších nápadů.

Když jsme se vrátili za chvilku už jel bus ze zastávky La Pissa do Belluna. Byl dost narvaný školákama. V Bellunu jsme měli chvilku času tak jsme skočili do pizzerky. Já to do sebe nechtěl házet a tak jsem si dal jen pivo a Pepa výbornou pizzu a šli jsme na bus. Jeli jsme dal a chtěli vystoupil dle Google. Přesvědčil nás ale řidič ,ze máme jet s nim ještě dal. To se nám stalo osudným. Nebyla to správná rada. A my pak místo toho abychom přijeli zpět do Toblachu v 6, přijeli jsme v 8 🤦🏻‍♂️ NIKDY NĚVĚŘ ITALSKÝMU AUTOBUSÁKOVI.

Ale i tak jsme se nějak dostali a sice později ale vzali kemp, postavili stan, uvařili jídlo a dali si pivko.

Alta Via 1 je nádherný trek neskutečných výhledů. Myslím, že je to místo kam se chci vrátit, nebo třeba pouze na jeho části a užit si ho jít třeba na lehko, využít chaty a místní jídlo, případně tam jet třeba jeden na nějaké místo kvůli fotkám.

Srdce Dolomit má opravdu velké kouzlo.