Kousek za Beroun do CHKO Křivoklátsko

Sobotní odpoledne, kdy milovaná Šumava byla pod mraky, svádělo k tomu vyzkoušet nějaké, pro mě prozatím, neprobádané místo.

Většinou není potřeba jezdit daleko, aby člověka narazil na ne tak turistické místo, ale o to zajímavější. Zkusel jsem kouknou do mapy a vymyslel jsem tak nějak „na slepo" tenhle okruh kolem obce Hudlice, která leží jen kousek od Berouna. Z plzně je to cca hodinka cesty.

Už když sjedete z dálnice, těch pár km se s vámi pěkně zavlní a trochu se nastoupá. Počasí tedy nebylo nic moc, celou dobu sněželo/pršelo a bylo ošklivě. V Berouně už vysvitlo slunce a najednou jsem se víc a víc těšil.

V Hudlicích u kostela jsem už na mě čekala Lucka a Niko (nebo Nico, prostě její sympaťák pejsek). Vzali jsme batohy a vyrazili po modré nahoru.

Hned po cca kilometru byl v cestě první cíl - Hudlická skála. Nejdřív jsme se vydali zepředu, ale to moc ve sněhu nebylo přístupné, zezadu už byly schody. Super výhled a ještě jedna věc, kterou jsem viděl poprvé a moc se mi líbila:

kované „dalekohledy"

Velmi nápadité a nenásilné řešení. Líbí se mi to mnohem více, než nějaká fotomapka, která časem vybledne, nebo ji někdo zničí.

Slezli jsme ze skály a vyrazili jsme dál po modré turistické značce. Postupně jsme klesali k Dibeřskému potoku a pak prudší stoupání skrze obec Svatá na rozcestí se žlutou turistickou značkou a na Vraní skálu. Výstup na skálu je celkem jednoduchý, nicméně když byl takhle mokrý a kluzký sníh, není to úplně bájooo. Ale pohoda, Lucka se trochu bála, já na sobě nedal znát nejistotu a Nico to vyběhl jako nic.

Nahoře se naskýtají nádherný výhledy. Opět je skála osazena již známými železnými dalekohledy, a tak bylo možné celkem snadno rozeznat jednotlivé vrcholy, města, místa.

Bylo celkem chladno, foukalo, ale již byl čas na krátkou svačinku pro všechny účastníky. Pokochali jsme se tedy a vyrazili vstříc následující polovině naplánované trasy.

Vrátili jsme se kousek zpátky a šli dále po žluté směr Krušná hora. Cesta vede hlubokými lesy, které jsou občas listnaté, smíšené. Nicméně mi přijde, že tady žádná kůrovcová kalamita nebyla a lesy jsou zdravé. Nico si to dokonale užíval. Mohl lítat sem a tam :)

Kousek pod závěrečným výstupem mineme parkoviště Na Vartě, které by mohlo být jedním z výchozích bodů této trasy. Kousek od parkoviště je zajímavá stavba Bývalého dolu Gabriela, pokud by někdo chtěl navštívit. Pak už jen vystoupat necelých 100 výškových metrů na vrchol Krušné hory.

Nahoře jsou dva přístřešky, jeden z nich je velký a krytý ze 3 stran. Mohl by tak poskytnout i dobrou ochranu proti větru a dešti. Hlavní dominantou kopce je rozhledna Máminka. Tato krásná dřevěná stavba má tvar trojbokého jehlanu s točitým schodištěm uvnitř. Zajímavostí je, že kromě dotací EU a příspěvků Lesů ČR přispěly i soukromí dárci. Při výstupu po 100 schodech si můžete všimnout, že do každého z nich jsou vyřezaná jména a vzkazy dárců.

A teď hurá někam na oběd a vymyslet zase nějaký další výlet...

Tommie :)

---

Trasa : 16km / cca 4,5 hodiny se všemi zastávkami