Na motorkách za hranice naší země

Trochu jiné povídání, než jen přechod přes nějaké hory nebo popis nějakého pěšího výletu.

Už pár let mám doma motorku - Yamaha MT-03 ročník 2007. Sen každého motorkáře (alespoň toho silničního) je se projet někam dál, delší výlet, na těžko a hlavně vidět nějaký kus krásné krajiny ze sedla mašiny.

Konečně jsem se domluvil s kamarády z vedlejší vesnice a letos se k nim připojil. Nakonec jsme se domluvili a vzhledem k časovým omezení naplánovali výlet do Itálie na cca týden od 19. do 25. června.

DEN 1 - Oselce (CZ) → Raubling (DE) 300 km

„Odjezd v 13:00", řeklo se. Nicméně jak si to vždycky naplánujete, tak tak to nikdy není. S Karlem a Lukášem jsme se sešli s nabalenýma motorkama u Lukáše na dvoře. Já si k němu do kufru dával ještě nějaké věci, jelikož on je měl skoro prázdné.

Venku je pěkný vedro, teploměr ve stínu ukazuje cca 38 °C. Lepší počasí se na cestování v tmavém motorkářském oblečení moc vymyslet nejde. A první problém nastává. Volá Vena, že mu nejde nastartovat motorka. Takže na dálku zasíláme spousta chytrých rad, které ale tak půl hodiny nikam nevedou. Vyrážíme bez Veny pomalu směr Německo s tím, že počkáme někde v Sušici. Zajíždíme se ještě podívat na Svatobor a já si skočim na rozhlednu. Dáváme birella v hospodě pod rozhlednou a už sjíždíme dolů k bazénu. Tady čekáme na Venu a někdy až po 15 hodině vyrážíme vesele všichni do cíle. Jedeme na pohodu, jelikož máme „jen" 300 km do Raublingu, kde nás čeká ubytování v příjemným penzionu. Cesta a navigace jde celkem dobře, až na pár objížděk, které mapy neznaly. To je ale v pohodě a tak proplouváme Bavorskem a pak zastavujeme u jezera Chiemsee (v 19:30). Slunce pomalu padá k horizontu a my to už máme celkem kousek do cíle. Příjemný penzion i obsluha. Parkujeme venku motorky, bereme věci nahoru, převlékáme, sušíme, sprcha a hurá na pivko. Jsme pěkně vyprahlí, protože to vedro dneska bylo obrovský.

DEN 2 - Raubling (DE) → Imst (A) → Santa Maria (CH) → Bormio (I) → Pellizzano (I) 420 km

Ráno vstáváme celkem brzy, proto, že nás čeká fakt dlouhý den. Nechceme jezdit po dálnicích, takže vybíráme cestu přes pěkné horské cestičky a sedla. Ráno nas překvapí opravdový „blesk z čistého nebe". Z ničeho nic blesk, rána, slejvák. Na radaru jsme jediný místo kde prší a drží se to tam.

Tak jsme se sebrali a v lehkém dešti mu ujeli. Cesta utíkala peckově a nebylo takové vedro. V Německu se stavíme na chvilku u Walchensee a potom už projíždíme do Rakouska a pokračujeme. K Imstu jsme kopírovali cestu podél dálnice a pak už vyjeli do hor. Přejeli jsme na chvilku do Itálie kolem jezera Lago di Resia a pak na skok ke Švýcarům. Nádhernou cestou a prvníma pořádnýma serpentinama ze Santa Maria do sedla pod Stilfserjoch. Luxusní výhledy a krásná cesta, ale náročný. Potom jsme zase hodně sestoupili do Bormia. Tam jsme zjistili, že nemůžeme přejet sedlo Gavia, jelikož je ještě zavřené. ŠKODAAAAA...

Takže to objíždíme přes Tirano a Passo Tonale.

Krásná cesta, ale meleme už z posledního. Už se těšíme na sprchu a prdele se těší až sesednou ze sedla. Přijíždíme až kolem 20 hodiny do Pellizzana, kde máme na 3 noci zamluvený přes AirBnB skvělý apartmán v jednom rodinném domě. Paní domácí Luisa nám zařídila, že nám její muž uvařil neskutečnou pastu a přinesli nám pivo. My jsme nestihli totiž žádný obchod a restaurace v tomto městečku prej stojí za starou Belu. Výborný ubytování, vychlazený pivo a luxusní jídlo. To jsme potřebovali. Sedíme celkem dlouho a pak už zaleháme do peřin. Byl to náročný den.

DEN 3 - Passo dello Stelvio 300 km

Ráno jsme si skočili nakoupit nějaký pečivo na snídani a hlavně mortadelu (OOOOh) a dali si pořádně do nosu. Kolem 10. hodiny jsme už vyndali motorky z garáže a již nalehko jsme se vydali na motorkářskou mekku - projet průsmyk Passo Stelvio (2757 m). Jeli jsme směr na východ a projet ho z východní strany a užít si 60 vraceček se vším všude. Vůbec člověk nechápe jak potom během cca 20 km je schopen nastoupat do takové výšky. Provoz je zde taky neskutečný, hromada motorek, luxusní auta, cyklistů jak na závodech, linkový autobus a do toho bouřka....

Měli jsme to fakt jen tak tak, rychle jsem pelášil nahoru a nahoře se spustil slejvák, bylo kolem 0 °C a padala i nějaká krupice, nebo lehký sníh. Rychle jsme postavili motorky nahoře k restauraci a tak, aby je vítr neshodil a zapadli jsme na polévku a nealko pivo. Během chvíle se z modroru stalo krásný počasí a tak jsme mohli jít ven , udělat pár fotek, nakoupit si pár suvenýrů, samolepek, magnetek a pokračovat po už oschlé silnici zase dolů. Teď už jsme jeli po námi známé cestě a o to víc jsme si ji užili. Klikatá cesta na Passo Tonale je pecková a hrozně jsem si ji užíval.

Po cestě jsme nakoupili nějaký pivka a těšili jsme se na sprchu. Krásný den v sedle, ale hodně náročný. Přeci jen jsme byli kolem 8-9 hodinách na motorkách.

DEN 4 - rest day - Monte Vigo

Středa.... odpočinku je třeba. A stejně celé dopoledně nějak prší a nás celkem bolí prdele. Mám plán , že bychom šli na nějaký kopec , teda samozřejmě nejsme na žádném turisťáku a chlapi nejsou úplně turisti a turisticky vybaveni, takže lanovka a projít se po hřebenu. Tak jsme se až odpoledne (když přestalo trochu pršet) jsme jeli na motorce jen na lehko do Marilleva 900 na lanovku a vyjeli na Monte Vigo. Byli jsme skoro jediní, kdo tu dnes je. Nahoře je dost mraků, ale i tak to má docela dobrý kouzlo. Fouká, mraky se převalujou, občas nějaká kapka. Vyjeli jsme nahoru pozdě, takže jsme dobyli vrchol a pak se nějak postupně vraceli k lanovce, aby nám ji nezavřeli. Pro mě super odpočinek a trochu pofotit hory.

A večer? Naše hostitelka, teda její chlap (pracovní jméno „Čikóne") si udělal v garáži pec na pizzu a jako bývalý pizzař dělá pro hosty a známý ve městě luxuuuuusní pizzu. No dal jsem si dvě žejo, zapil to několika Peroni a bylo mi hej...

DEN 5 - jezerní cesta - Lago di Molveno → Lago di Tenno → Lago di Tenno → Lago di Garda → Lago di Valvestino → Lago d'Idro → Madonna di Campiglio 300 km

Je fakt docela vedro. Dneska je plán dát si takovou jezerní cestu směrem na jih. Vena dneska vynechá, trochu ho bolí kotník, tak jedeme ve 3. Dopo už jsme na cestě a cesta utíká peckově. Moc se mi to líbí a panoramata luxus. Trochu se bojim o tankování, takže před Gardou už hledam , jelikož se mi rapidně snižuje dojezd (nemám to uplně vyzkoušený a nechci nikam pak běhat s kanystrem :) ). Ale všechno dobře dopadne a my se jedeme vykoupat na Gardu až doleji poblíž Gargnana. Koupačka luxusní a jenom to zasyčelo, když jsem tam vlezl. Potom se zase navléct do oblečení a už jsme jeli do kopce nad jezero serpentinkama a přes pár jezer (Valvestino, d'Idro) směrem na Madoona di Campiglio.

Tady se už trochu stahujou mraky a občas padne kapka, ale napohodu. Jsou to nicméně epický výhledy na ty vysoký hory, kde se linou obrovský temný mraky. Následně pak pěkný klikatý sjezd do Dimara a jen kousek zpět na ubytko a klasický večer. Umýt se, hodit nohy nahoru a pomalu balit. Zítra už jedeme zase zpět směrem do Německa.

DEN 6 - návrat do Německa - Pellizzano → Passo Giovo → Brenner → Innsbruck → Trostberg → Halsbach 370 km

Ráno jsme si nabalili motorky, vyrovnali účty s hostiteli, zamávali a frčeli na východ směrem

na Brenner, ale nechcem jezdit po nudných dálnicích, takže po „šoustkách".

Cesta utíkala a za dopoledne jsme nasbírali hodně kilometrů. Honili jsme se s mraky, takže jsme celou cestu čekovali trochu počasí - nechcem moknout. Po 12. hodině jsme přejížděli jedno z nejhezčích sedel - Passo Giovo. Měli jsme štěstí a já měl málem orgasmus. Akorát sem přijelo tohle !!!

Koupili jsme samolepku a vyrazili dále přes Brenner - Innsbruck do Německa kolem Kufsteinu, jezera Chiemsee skrze Trostberg do malé krásné vesnice Halsbach. Přijeli jsme sem vážně pozdě a trochu pršelo. Příjemní hostitelé přes AirBnB. My stejně potřebujeme hlavně sprchu a pivo. Bylo vedro a měli jsme teda dneska velké štěstí a radar, který používám opět nezklamal. Vyplatí se občas 20 minut počkat, aby člověk zbytečně nemokl a nemusel vyndavat nepromok. Pivo sprcha pivo pivo .... dobrou noc :)

DEN 7 - návrat do ČR - Eggenfenden → Deggendorg → Železná ruda → Oselce 250km

Dneska nás již čeká to doklepnout do Čech. Odpoledne potřebuji být na oslavy moji švagrový, tak proto jedeme jen do soboty. Cesta skrze Německo utíká svižně. Parkrát jsme díky „skvělýmu" značení objížděk trochu zabloudili, ale což, to se stává normálně.

V čechách jsme byli někdy po obědě a tak jsme se zastavili na chatě Rovina na českej oběd :). Všude dobře a krásně, ale doma vždy nejlépe.

Lehce hodnotíme výlet a u oběda vzpomínáme. Stálo to za to. Je to trochu jako droga, hned bych jel znovu a už spřádáme plány na další výlet.

Cesta domů už byla kousek, jen jeden problém. Lukášovi na motorku vlezla ještěrka, potom mu vlezla někam na oblečení a potom do helmy. Takže se strašně lekl a tak rychle odbočil na benzinu a vyklepal ji co nejdřívě. Fuuuuj, hnusnej pocit.

Vítězoslavnostně jsme přijeli na náves do Řesanic, kde jsem si vzal od kluků pár svých věcí, rozloučil se a jel domů do Oselec. Tam pohladit a poděkovat motorce. Šlo to parádně bez problémů.

Tak zase někdy.

Tulák Tom