Na nejvyšší vrchol Šumavy pod sněhem

Nápad zněl jasně. Po dlouhé době bylo i na horách hezky, všude sníh a mráz. Počasí předpovídalo zataženo, ale já doufal, že z toho něco bud

Východy slunce v zimě jsou celkem fajn. I když musí celkem brzy člověk vstávat a vyrazit pod kopec, není to tak brzy, jako třeba v létě. Teď mi stačilo vstávat před 5. hodinou, abych stačil vyzvednout kamaráda v Horažďovicích a abychom stihli být na vrcholu Velkého Javoru před východem slunce.

Vše šlo podle plánu, ale trochu nás překvapil silný mráz. Auto dole v Brennes ukazovalo asi -12 °C. Nicméně jsme zaplatili parkování (myslím, že 5euro) a vyrazili nahoru.

Vzhledem k tomu, že jsem si před 2 měsíci zranil koleno (přetržený vaz), nemohl jsem uvažovat o jiné variantě, než jít pěšky. Spoustu lidí využívá skialpy/splitboardy. Tahle varianta zimního sportu mě hooodně láká, ale budu si muset chvíli počkat. Jak se říká:

„ kdo si počká, ten se dočká"

Po svých znamenalo drápat se tak trochu po sjezdovce. Samozřejmě po kraji sjezdovky, abychom neničili krásně utažený manžestr. S sebou jsem měl nesmeky, ale ani jsem je nevytáhl. Celkem to šlo normálně v pohorech. Už při cestě nahoru se začlo pěkně barvit nebe a věděl jsem, že dnes to vyjde. K vrcholu jsme přišli zpoza vojenského radaru (asi za 50 minut), který je pro kopec typický. Nahoře už bylo několik rychlejších skialpinistů, kteří už vyčkávali na vycházející slunce. Došli jsme na kříž a potom šli na nedalekou skalku nad Arberkapelle.

Tady už jsme zašli vyhlížet hezké místo na východ slunce. Obloha byla krásně zbarvená, no posuďte sami...

Vzhledem k počasí jsme se rozhodovali až nahoře, zda-li sejdeme zase dolů, nebo to natáhneme ještě kolem Malého Javoru k Malému Javorskému jezeru a zpátky do Brennes. My byli samozřejmě bez sněžnic, jelikož na vrcholkách nebylo moc sněhu. Rozhodli jsme se tedy jít dál, počasí vypadalo fajn, v údolí se válela mlha a nám svítilo vlastně celou cestu sluníčko. Cesta vede i poblíž bežeckých tras.

Do běžkařských stop NEVSTUPUJTE v žádným případě. Šli jsme tedy spíše lesem po zelenožluté turistické. Potom jsme minuli hospůdku pod Malým Javorem (bylo brzy, byla zavřená ještě) a potom už scházeli dolů a dolů k jezeru. Bylo to tam vyšlapané a také je to jedna z oblíbených stoupacích tras skialpinistů, kterých jsme pár potkali. Bylo boží počasí. Dole u jezera jsme se u chaty dali na okružní trasu kolem jezera. Po cestě jsou hezké vodopády a takové malé ledopády na skalkách. Opravdu pohádkové počasí.

Pak už jen pár fotek u jezera a výstup zpátky po sklářské stezce k parkovišti Brennes.

Velký Javor je krásné místo, jak v létě tak v zimě. Poslední dobou hodně oblíbené právě na východy slunce, které jsou takové epické. Někdo by řekl, že kýčovité. Já ne, mám vychody rád a tohle místo si mě dostalo. Tím, že je to není holý vrchol a je zde hodně skalek a hodně míst odkud se kochat/fotit/natáčet východ nebo i západ slunce, má to místo mnohem větší kouzlo a také důležitá věc - ti lidé, kteří tam na vrcholu jsou, se tam lehce ztratí. Ne jako například na Sněžce.

Takže sem určitě zase někdy/brzy!

Tommie :)

---

MAPA 14 km / 3 hod chůze