Neprobádaná Šumava

Modrava-Luzný-Poledník-Železná Ruda

S klukama jsme si usmysleli další párdenní pochod skrze Šumavu. Teď to padlo na místa, které moc neznáme, nebo alespoň část.

Na začátek jsme se dopravili opět vlakem a autobusem.

Může si člověk dát pivo a nemusí řešit, kde zrovna nechal auto a jak se pro něj dostat. Vždy se tak dá změnit plán cesty apod.

Začátek je na Modravě u informačního centra. Počasí nám moc nepřeje a jelikož Maty zapomněl doma Calvados (naštěstí) a venku je takový počasí, že by psa nevyhnal. Byli jsme nuceni koupit jedinou pitelnou věc v sámošce na zahřátí - švestkovou medovinu. A nakonec nebyla vůbec špatná.

Hned na Modravě jsme se navlíkli do ponč a pláštěnek a vyrazili loudavým krokem do lesa. Šli jsme po zelené turistické přes Modravskou horu, Cikánskou slať až na Březník. Zde bylo naštěstí otevřeno a tak jsme trochu oschli, nadlábli se pořádně, dali si pár piv a něco na zahřátí. Taky jsme pokecali s klukem, co tu obsluhoval.

Na Březníku je to nádherné, klidné, jste opravdu v divočině. Tohle počasí tomu dávalo ještě takovou zajímavou atmosféru, všude mlhavo, déšť...

Přišli jsme si jako takoví pašeráci a vlastně to i tak podobně bylo. Vydali jsme se poté (dnes již zavřenou a nepřístupnou cestou) na modrý sloup a na Luzný. Kde jsme již měli domluvené ubytování na jednu noc. Chtěli jsme si tak vyzkoušet nocleh v jedné z chat na německé straně Šumavy, kde je toto možné. Bylo zapotřebí ubytování zamlouvat dopředu, nicméně spali jsme zde jediní.

Co si budeme povídat. „Kaťák" na Březníku nám dal docela zabrat a nevoněli jsme už po cestě na Luzný. To pokračovalo i během večera a hlavně v noci.

Předpověď byla příznivá a těšil jsem se na východ slunce. Ráno jsem to trochu zaspal, Nicméně jediný kdo se chytil byl Maty a když jsme viděli, že se začíná červenat obloha, rychle jsme sbalili věci a běželi na vrchol který je jen pár set metrů. Byla to neskutečná podívaná, která za to vstávání stála. Byla celkem zima, ale jak začalo svítit sluníčko, docela jsme roztáli.

Pak jsme se vrátili zpět na pokoj a ve dveřích jsme schytali dobrou „voňavou" facku. Na tom čerstvým vzduchu bylo lépe. Sbalili jsme věci, někteří ještě celkem mokré boty a šli dolu na snídani. Po snídani jsme vyrazili na celkem dlouhý den, kdy cíl byl na Poledníku.

Vyběhli jsme ještě jednou na Luzný ke kříži a odtud šli dolů už směr Roklan - Poledník. Musím říct, že ta německá strana Šumavy je úplně jiná než ta naše a vůbec méně zajímavá. Po cestě byly obrovský borůvky, což nás celkem zdržovalo. Začínalo být taky pěkný horko a měli jsme hlad. Když jsme vystoupali k nádherné Roklanské kapli, zakempili jsme to a uvařili si taky nějaký jídlo.

Tohle místo je velkolepé. Po chvilce odpočinku jsme vyrazili na vrchol. Cestou jsme potkali nějakou bandu němců, kteří se nás ptali kam jdeme, řekli jsme a ukázali na Poledník. Vypadalo to, že lepší vtip tento den neslyšeli, jak se za břicho popadali.

Došli jsme k vrcholovému kříži na Velkém Roklanu a odtud už šli celkem technicky náročnější cestou za našim cílem - Poledník.

Cestou nás doprovázeli nádherné pastviny a staré stromy zakřivené do podivných tvarů a taky několik opravených stezek v rašeliništích. Tady rostly taky borůvky a jelikož už zbývalo málo sil, museli si dotyční i lehnout.

Posledních pár km a sluníčko už zalejzá - my toho máme celkem dost.

Už konečně jdeme přes hranici do Čech na červenou turistickou, která nás dovede až na Poledník a nouzové nocoviště, kde strávíme noc.

Dala se do nás pěkná zima, takže jsme vybalili vše co jsme měli, já dokonce i čepici a rukavice. Uvařili jsme jídlo a postavili stany. Kolem 11. hodiny jsem ještě skočil zkusit pár fotek hvězd, než vyleze měsíc a pak už jsem skočil do spacáku.

Během pár hodin jsem byl ale nemile probuzen chrápáním Matyho ve dvoutaktu. Nerozumim tomu, že někdo umí chrápat při nádechu a výdechu tak, že i jeleni, kteří byli zrovna v říji, se báli. Vrchol všeho byl, když Petr v 2 ráno začal mlátit ešusama, že tam mají myš ... to se nedalo vydržet :) . Tak jsem po Petrovo tiché otázce „spíš?" vstal a šel koukat na hvězdy a postupně najít nějaké hezké místo na východ slunce. Poprvé v životě jsem slyšel troubit jeleny a to je teda mazec.

Východ se povedl, no posuďte sami. Nicméně docela jsem byl nevyspalý.

Dali jsme s klukama snídani, sbalili věci a stany a vyrazili na naši poslední etapu - do Železné Rudy.

Nejdříve jsme se zastavili u pramene pod Poledníkem doplnit vodu z pramene u Bývalé roty. Potom jsme si dali malou koupel v Prášilském potoce u Frantova mostu. Naštěstí jsme zde snad nevyplašili žádné kolemjdoucí, ani zvěř.

Cesta následovala přes Ždánidla a Zlatý stoleček až k nejmenšímu avšak nejvýše položenému šumavskému jezeru - Laka. Tady už jsme se všichni těšili na nějaký dlabanec a odpočinek pro nohy. Přece jen tahle cesta vede dost po šotolině a asfaltce, takže nohy bolely. Uvařili jsme si něco dobrého a vydali jsme se to doťápnout.

Poslední kopeček byl pod Polomem a potom už jsme scházeli dolů do Železné Rudy, kde jsme rovnou zapadli do Charlotty na něco dobrého a čekali na vlak zpátky do Plzně. Stačili jsme si ještě koupit vítězné pivo a zakončit tak parádní prodloužený víkend.

Tomík, Petr, Maty, Honzík