Po stopách Peaks of the Balkans 🇦🇱 🇲🇪 🇽🇰

Balkánské hory jsou stále populárnější a obecně oblast Balkánu je více a více vyhledávanější. Tenhle trek už mám na wishlistu velmi dlouho, ale stále na něj nezbývalo. Přeci jen má člověk méně a méně času a dovolené, nebo je to jen výmluva na to, že neumí dobře plánovat svůj čas. Nechám na vaše uvážení. Nicméně nakonec jsme našli společný termín a plán se stal skutečností. Trek byl vytvořen ve spolupráci s Němci, kteři pomohli jednotlivé trasy spojit a vytvořit také infrastrukturu a pomoci lidem, jak vůbec turismus podchytit.

Tipy a triky na tenhle hike jsou v druhém článku - snad nevadí, že je to v AJ :)

Day 0  18.5.2025

Praha - Tirana - letadlo

Tirana - Skhoder - bus

Po cestě na letiště jsme se ještě vraceli, protože jsem zapomněl čepici s brýlemi, což by byl problém žejo. Ale v pohodě, všechno jsme stihli včetně pivka na letišti. Let z Prahy do Tirany je relativně krátký a rychlý. Po příjezdu na letiště jsem přeházel věci z batůžku do krosny a vyšly jsme ven. Lehký nakup a šli jsme hledat transport. Nějaký týpek se mi zeptal jestli Skhoder a já odvětil ,,JO" (přitom to je Albánsky NE) a zavolal, posadil nás do auta a říkal jedeme, za jiným busem, který jede přímo do Skhoderu. Tak jsme jeli a opravdu na nás před dálnici čekal autobus… za 10 eur a cca hodinu jsme byli v dnešním cíli. Super. Pak jsme šli se ubytovat , kde jsme měli rezervaci v hostelu The Wanderers. Lehký pokec a šli jsme odhodit věci na ubytko. Pohodička čistý a pěkný. Pak jsme šli do města, sehnat kartuši, najíst se, něco pokoupit. Je tu pár krásných uliček, kde to žije jako blázen, jedna kavárna a hospody za druhou. Jídlo v restauraci Fisi a kartuši nakonec taky máme 💪🏼. Jsme ready na zítra.

PS : poznávací znamení Albánců je, že jezdí v luxusních černých autech a vždycky jezdí 1+1 (chlap +chlap)

Day 1 19.5.2025

Skhoder - Theth BUS

Theth - Vusanje 24 km 1300 up 1000 down

Strava Garmin Mapy.com

Začalo to už večer zajímavé, když uhodil blesk a vypadla elektrika na chvilku v celým městě. A pak během noci mě vzbudila několikrát bouřka jak blázen a v 4:15 volání do mešity. Pak jsme šli už ve slušným dešti ráno v 6 na snídani do hlavní budovy hostelu. Tam jsme se najedli, pokecali, ujistili se, že nám jede bus do Theth a vyrazili.

Jelo nás jenom pár a byla to cesta plná zatáček a troubení (protože to se v Albánii používá úplně na všechno - zdravení , nasranost, poděkování , upozornění) 😂

Těsně před 10. jsme se vylodili v Theth. Moc hezky to tu nevypadá, staví se tu hodně, ale je to tu takové rozbombardované. A tak u malé cedule navlékáme pláštěnky a jdeme. Chčije teda docela dost a střídá se liják se zataženou oblohou. Nejdříve jdeme celkem rovinkou a pak dorazíme k nějakému pánovi s občerstvením v malé chaloupce. Dáváme pauzu na kolu a zase oblékáme pláštěnky. Odtud to už začíná slušně stoupat a jdeme do míst, kde bych si tipnul, že ani cesta není.

Stoupáme do sedla Qafa e Pejes 1742m. Dost mi to nechutná (ostatně jako vždy na začátku treku). Místama potkáváme také náš první sníh. Nesedí mi to zatím hlavně proto, že prší a je zima. Takže musíš být dost navlečený a ještě s pláštěnkou, takže je člověk do kopce mokrý/upocený zevnitř a zvenku mokrý. Nic moc a taky nahoře stejně neni nic vidět (i když to je velká škoda). Přecházíme další sedýlko a jdeme dolů. Najednou se to začlo protrhávat a ukázalo se hřejivé sluníčko. Hned jsme zastavili a využili sluníčko na převlečení a trochu ohřátí.

Pár fotek a zase postupujeme. Následně nás čekala relativně rovný úsek na taková pastevecké plošině, která měla nádhernou atmosféru - Fusha e Runices. Následně jsem scházeli dolů bukovým hlubokým lesem na náhorní plošinku, která nás dovedla už na hranici s Černou horou. Žádnou pohraniční stráž jsme nepotkali, ale permity samozřejmě i tak máme. Jdeme dolů a dolů a pak zase lehce nahoru a dolů směrem na Vusanje. Před Vusanje je zajímavost Oko Skakavice - velmi vydatný, čistý, studený a hluboký vodní pramen Voda je nádherně modrá a obecně má místo velmi zajímavou atmosféru.

Ve Vusanje je spousta guesthousů. My jsme neměli nic zarezervováno a tak jsme to šli zkusit do Kollata na blind. Přivítala nás příjemná paní, která neuměla anglicky. Měli jsme v patře hezký pokoj, sprchu, záchod. Pepa si dal u paní večeři a já si něco uvařil ze svých zásob, abych trochu odlehčil báglu.

Myslim, že na spaní u lidí vlastně neni nic špatného , ba naopak. Podpoříme místní, kteří vám poskytnou zázemí a vy máte mnohem větší komfort. Jde to ruku v ruce a taková win-win situace.

Jsem docela unavený, bolí mě záda/ramena. Musim trochu přenastavit krosnu. Sušíme v pokoji věci všeho druhu, takže si dokážou všichni představit tu perfektní vůni. A Pepa mi tu ještě zlepšuje atmosféru, při jeho páteřních vlnách - víte co to je? 😊

Day 2 20.5.2025

Vusanje - Plav 24 km 1200 up 1200 down

Strava Garmin Mapy.com

Dobře jsme se vyspali a ráno šli na připravenou snídani od pani domácí. Vajíčka, zelenina, bylinkový čaj. Nastudovali jsme sei nějaký fráze v černohorštině, tak jsme před nimi chtěli ráno zamachrovat, ale přišli jsme na to, že jsou to Albánci a ne Černohorci. Poděkovali jsme a vzali batohy a šli vstříc dalším km.

Začalo to slušným stoupáním po asfaltu, který se brzy změnil na šotolinu. Už od začátku byly nádherný výhledy, nejdříve do údolí směrem na Theth, ze kterého jsme přišli a později na obrovské kopce, který se stále víc a víc přibližovaly , především Dobra Kolata (2525). Po cestě jsme se zastavili u takové chatrče, kde je standardně v sezoně nějaká kavárna, ale zatím je asi brzy. Nicméně se přijeli podívat policajti. Trochu se ptali a kecali s náma. Dva ze tři byly z Německa a dle jejich slov tady pomáhají hlídat hranice proti ilegální migraci . Pak provedli pasovou kontrolu a asi nic zásadního nezjistili. Nemuseli nás zastřelit 😂 Stoupali jsme výš a výš a blížili jsme se ke Kolatě.

Dobre Kolatě jsme se otočili zády a šli na náš prvni vrchol Bóra (2106). Šli jsme krásnou hřebenovkou , která mi připomínala etapy Nízkých Tater. Pod vrcholem jsme dali pauzičku na kafe, salám a toasty.

Na hřebeni, kde bylo mimochodem dokonalý počasí, jsme potkávali lidi, co už se blíží do konce PoB, jelikož jdou (tak jako většina) proti směru hodinových ručiček. S některými jsme pokecali a vyměnili důležité a zajímavé informace.

Dále jsme pokračovali po hřebeni a houpavě nahoru a dolů až k vrcholku Maja e Borit. Odtud to byl relativně ošklivý a prudký sestup, který vůbec nechutnal mým kolenům a stehnům taky moc ne. Následně jsme sestupovali celkem monotónní cestou až do Plavu. Teplota stoupala a nohy už byly docela uvařeny. Našli jsme ubytování v Geusthouse Emina. Krásný pokoj s vlastní koupelnou. Dali jsme sprchu a chill. Koukali jsme na hokej a u toho večeřeli naše jídlo. Pak jsme vyrazili nakoupit nějaký potraviny, protože teď už nebude ani kde jinde. Plav a Theth a Valbone je asi jediné místo na trase, kde můžete případně doplnit nějaké zásoby a třeba také najít nějakou lékárnu. Takže pečivo a fantu a další nejaký věci včetně brambůrků na doplnění soli - takovej ten hikers hunger . Dokoukat hokej, nastahovat pár fotek pro socky, dopisuju deníček a už skoro spím 😊

Day 3 21.5.2025

Plav - Babino polje 23km 1200 up 1000 down

Strava Garmin Mapy.com

Noc byla celkem dobrá, ale to vyvolávání z mešit v 2:15 je děsivý a nemohu si na to zvyknout. Ráno jsem se nasnídal ještě v posteli. Dával jsem jejich pečivo s humusem a měl jsem koupený proteinový puding. Vycházeli jsme po 7. ,proběhli jsme městem a stoupali nahoru a nahoru. Stoupání začalo velmi svižně, pak se cesta zase narovnala v místě, kde se k nám přippojil nějaký potulný pes, ale byl hodný i když jsem měl trochu strach.

Překročili vodnatý potok a sedli na chvilku na svačinku a kafe. Pak začalo mnohem brutálnější stoupání. Prošli jsme kolem pár farem / domků a konečně našli místo kde, chovají nějaký zvířata - krávy a ovečky. A dále pak stoupali lesem až nad 2000m. Seběhli jsme rychle z hřebene k přístřečku, honil nás totiž nějaký mrak s celkem vydatnou přeháňkou.

Ale my se schovali a taky dam dali oběd v podobě housky a salámu a nějaký sušenky. Přestalo pršet a my jsme začli prudce klesat k Hridskému jezeru. Hezké jezero, které mi připomíná trochu Prášilské, všude hodně kamenů. Nejspíš také ledovcového původu. 

Některá ty části jsou monotónní a člověk trochu vypíná a dostává se do hibernace. Včera jsme si zarezervovali guesthouse Eko Katun Hako. A udělali dobře, dneska jsou to samé přeháňky a teď k večeru taky slušně prší. Je to na počasí trochu děs.

Dali jsme si pivo, pani nás ubytovala a my si uvařili večeři a až se nahřála voda, tak i umyli 😊 Ubytování vypadá super. Znáte delniqa? Ten by měl radost, aneb dej tam pjenu je naprosto všude.

Dneska se půjde asi brzy spát. Měníme trochu plány a zítra uhneme z hlavní trasy PoB, která vede dále do Kosova a půjdeme cestou pod Kuri i Kug rovnou do Milishevc. Předpověď počasí nepřináší žádné dobré vyhlídky, tak uvidíme co dál 😊

Day 4 22.5.2025

Babino polje - Bujtina Lojza 22 km 1429 up 1400 down

Strava Garmin Mapy.com

Spaní bylo perfektní, až na psy , kteří tam štěkali už od brzkého rána. Snídani jsme si objednali na půl 7, ale úplně se nám nechtělo vůbec vylejzat protože venku bylo fakt hnusně. Snídaně byla královská a tak jsme se dobře nadlábli, ale start jsme odsunuli a šli si ještě lehnout a odpočívat. Někdy po pul 9 jsme se však rozhodli už vyjít s myšlenkou,ze se to během dne roztrhá. Plán byl dojit do sedla Jelenka a pak pod horou Guri i Kug vrátit do Kosova a spát v chatce u Lojzi. Odhady i plány se celkem dařily, nejdříve pršelo a byla mlha, ale mělo to všechno atmosféru.

Když jsme byli nahoře, foukalo a místama se ukázala obloha. Postupně se začala obloha otvírat a během vteřiny se zase zavřela. Tohle počasí je v horách hezké a má opravdu skvělou atmosféru. Potkávali jsme už také hikery naproti nám. Pak jsme dali u jezírka svačinu. Následně nás čekala celkem náročná část dne. Výstup do sedla Jelenka byl to nejllehčí. Pak přišel krátký prudký sešup, včetně sněhu a tedy nutnosti nandáni nesmeků.

To se opakovalo při výstupu pod horu Guri i Kug, kdy jsme se dostali až do 2370mnm. Tady to už bylo zábavnější a nesmeky se opravdu hodili. I tak se člověk zadýchá a trochu mu stoupne adrenalin. Sněhová cesta slušně klouzala a určitě nechtěl člověk spadnout, protože by sjel dolů a musel by to zas šlapat znovu. Nahoře byly krásné výhledy a v kombinaci s honící se mlhou to bylo epické. Sestup dolů už tak příjemný nebyl, nicméně nastoupili jsme zpátky na PoB trasu a z Milishevc šli na doporučení Dejwovo deníku do Bujtina Lojza. Měli naštěstí otevřeno a jsou tu moc příjemný lidé. Máme to dnes s full servisem, včetně snídaně a večeře, která byla moc dobrá. Nejdříve taková polévka zeleninová, která vypadala jako guláš a potom klobása, bramborová kaše a džuveč.

Pan vedle zatopil, hrajou tu se synem a jeho přítelkyní karty a my píšeme deníček a odpočíváme 😊

Brzy spát bude důležité, wifi tu není a tak nevíme jak hrají naši s Švédy na MS v hokeji. Ale chytl jsem chvilku signál, tak jsem pustil jak za starých časů radiožurnál sport.

Dobrou

Day 5 23.5.2025

Bujtina Lojza - Dobërdol 18 km 1050 up 1000 down

Strava Garmin Mapy.com

V noci byla celkem zima, taky ještě není úplně teplo venku přes noc. Štěkali opět nějací psi, ale celkově jsme se vyspal brzy. Na 7.hodinu jsme objednali snídani a pán už ji měl perfektně připravenou, spousta pečiva a vaječná omeleta a marmelády. Perfektní týpek, charisma, vtipnej a snaživej. Sem určitě doporučuju zajít. Jen mimochodem, včera říkal, že letošní sezona začala právě teprve včera, jelikož tady otvíral kvůli asi deseti Australankám, které si to tu zamluvili dopředu. Tak to jsme měli celkem štěstí. Po snídani jsme tak zlehka balili a připravovali se. Vycházeli jsme až před půl 9.

Pár km klesání a poté už jsme plynule stoupali podél potoku a krásnou alpskou pastvinou. Bylo opravdu na co koukat. Počasí si každý den s námi pěkně hraje - sluníčko, pak zataženo, pár kapek, sluníčko… furt takhle dokola. Dneska začalo dost studeně foukat, takže skoro celý den jsem byl nucený být v bundě a když zastavíme tak dokonce nahodit i péřovku. Pod prvním sedlem Qafa Roskhodol jsme udělali kafe. Následně nás čekalo nás pár sněhových úseků, které se dali projít bez nesmeků. Nahoře jsme na výhledu dali svačinu, kterou jsme od pana také dostali na cestu (tento komplet mimochodem - spaní, večeře, snídaně, svačina- stoji 35eur na osobu).

Začali jsme potkávat hikery jdoucí opačný/správný směr. Pak jsme zase spadli dolů a začli dále stoupat do Qafa e Belegut. Zastavili jsme až kousek pod nim, jelikož jsme chytli signál, ale strašně zde foukalo. Vytáhnul jsem rybičky na posilněnou. Pak jen lehce dolů a s nádhernými výhledy stoupání k malému sedýlku, kde se rozděluje PoB a Via Dinarica. Ta vede přes Tromedu, neboli trojmezní bod Kosova , Černé hory a Albánie.

Bylo by to zajímavé, nicméně jsme se rozhodli jít kolem po standardní trase PoB vzhledem ke sněhu, které jsme cestou na Tromedu viděli. Obcházení nás nevyhnulo sněhovým polím, nicméně ty byla choditelná i bez nesmeků. Kdyz jsme se dostali přes kopec, naskytnul se neskutečný výhled na celé údolí vesničky Doberdol. Opravdu úchvatný pohled, který je zatím určitě jeden z nejhezčích na trase.

Sešli jsme celkem prudké klesání do Doberdolu a kochali se místními architektonickými celky. Přešli jsme potok a hledali jsme jaký guesthouse by se nám líbil. Nakonec jsme skončili v Bakshimi. Celkem příjemný ubytování, super sprcha, ubytování se snídaní za 20eur. Večeři vaříme svoji, venku za sluníčka, jelikož bylo nádherně a krásně jsme se vyhřáli a odpočinuli.

Uvidíme co další dny počasí. Vyhlídky nejsou úplně příznivé, jsou to hory a prostě počasí se v horách mění ze dne na den a většinou ještě rychleji 😊

Day 6 24.5.2025

Dobërdol - Cerem 17km 400 up 1000 down

Strava Garmin Mapy.com

V noci byla celkem zima, ale spalo se velmi dobře. Ráno se mi samozřejmě nechtělo z postele/jako obvykle. Ale přes snídani, která byla v 7:30 jsme už byli sbalený. Chtěli jsme vyrazit včas, abychom stihli ještě relativně dobře počasí. To se nestihlo. Snídali jsme všichni pospolu s ostatními.

Následně. Jsme všichni pobalili taky svačinku a vyrazili jsme na cestu. Už se stahovala mlha a výhledy jsme teda ani nepředpokládali. Nejdříve se jde trochu z kopce a pak taková houpavá cesta nahoru dolů hlubokými lesy. Začlo trochu poprchávat a před sedlem Aljucci pass jsme sedli do přístřešku. Akorát přes slejvákem. Za chvilku k nám přišli z druhého směru dva Australani - důchodci. Výborní týpci, kteří měli neskutečný přehled. Pokecali jsme a oni už šli. My dali svačinu, kafe, čaj. Máme dost času a tak jsme čekali že to trochu ustane.

Trochu přestalo a tak jsme šli dále. Cesta nejdříve lehce klesá do dalšího sedla a furt hlubokými lesy. Tak nás ani moc nemrzelo, že je takhle mlhavo a deštivo, protože by stejně nebylo úplně co vidět asi.

Posledních pár km klesá prudčeji po louce až k potoku. Tady trochu zaplakali kolena, ale nic co by se nedalo přežít. Dole u potoku těsně před Cerem nás čekal brod. Nic co by se nedalo zvládnout, ale lépe se brodí v teple a sluníčku. Pak už jen pár kroků do Ceremu. Zde je na výběr pár guesthousů. Vita je takový fancy místo, ale my jsme šli dále a zavítali do guesthouse Afrimi. Přivítala nás příjemná paní, taková srdečná, která neuměla moc anglicky.I tak jsme se nějak domluvili a ona nám hned přinesla i čaj a zavedla nejdříve do roztopené místnosti, kde jsme mohli usušit věci 😊

Jak jsme přišli hodně brzy, měli jsme čas tu usušit a udělat si ty klasiky, fotky , deníček a poklábosit. K večeru se tady ukázali ještě další starší britský pár, který ma ale soukromý pokojíček. Ted jsme si dali perfektní večeři - fazolovou polévku, špagety a brambory se zeleninou. Asi půjdeme brzy zalézt do pelechu. Na další dva dny treku nám slibují dobré počasí. Doufáme tedy, že to vyjde a užijeme si pěkné výhledy 😊

Day 7 25.5.2025

Cerem - Valbone  18 km 1100 up 1200 down

Strava Garmin Mapy.com

Ráno se mi klasicky nechtělo z vyhřátého pelechu. A hlavně venku bylo opět pěkně hnusně, mlha, zima.

Počasí se mělo umoudřit a tak jsme říkali,že vyjdeme déle. Po snídani jsme se ještě váleli a vycházeli jsme asi v půl 9 do té mlhy s tím, že v sedle budeme třeba za 2 hodiny a počasí se roztrhá.

To se zatím nedělo a tak jsme si rozdělali těsně pod sedlem Borit u kavárny (možná tam někdy byla) kafe, čaj a jídlo. Nějak pofukovalo a najednou nám začala být zima. Zároveň se nám nechtělo jít do mlhy a ošklivého počasí.

Nakonec jsem na sebe navlékl podvlíkačky, druhé ponožky, péřovku a stejnak jsem mrznul. Hráli jsme teda chvíli člověče nezlob se na mobilu, ale když už jsem necítil prsty na nohou, zavelil jsem k odchodu. Ještě několik dalších km jsem se nemohl zahřát. Pak jsme došli do sedla Bora, které je opravdu blízko místu, kde jsme šli druhý den treku.

Ze sedla Bora se začalo, prudce stoupat a stoupat. Relativně náročný skalnatý terén, ale bezpečný.

Po cestě jsme přišli a navštívili ledovou jeskyni. Bylo sice zataženo, nicméně výhledy byly epické a zajímavé.

Následně jsme došli do sedla, kde se dá jít na dva kopce Dobra Kollata a Zla Kollata, tyto kopce mají přes 2500m. Toto nebyl náš cíl treku, terén vypadal hodně nebezpečně a teplota tu byla asi pod nulou. Za hezkého počasí to však mohou být hezké kopce na vyšlápnutí. V sedle foukal velmi studený vítr a dle námrazy na kytkách byl studenější než studený. A tak jsme rychle zmizeli pod sedlo a dali si svačinu v zákoutí. Dále nás čekal dlouhý sestup až do Valbone.

Nejdříve mezi skalami, pak mezi nízkými stromy, následně hustými lesy a pak zase suťoviskem. Mezitím jsme potkali spoustu lidi, šli kolem vysílače, viděli partu Američanů, která se dokázala ztratit na malém kousku. Po příchodu do Valbone nás ohromilo to místo. Je to údolí, které je obklopené nádhernýma horama. Dokonale výhledy a příroda střídá chaos Balkánu, rozestavěné baráky, hotel, potulné psy, koně, krávy, turisti, apod.

Valbone a její okolí je místo s obrovským potenciálem. Dali jsme si pivko na jedné terase s výhledem a potok už šli hledat ubytování - guesthouse Jenny. Velmi příjemní majitelé a také to vypadalo, že mladá dcera tu má jako přivýdělek brigádu s zajišťováním servisu tohoto guesthousu, protože jako jediná uměla anglicky. Večeři jsme si vařili svou a přitom koukali na dokonalé vyhledy na hory. Pak už jen základní povinné úkoly a spát. Ráno chceme jít vzhledem k počasí včas.

Day 8 26.5.2025

Cerem - Valbone  19 km 950 up 1000 down

Strava Garmin Mapy.com

Ráno byla klasicky slušná zima. Paní nás upozornila ťukáním, že už je snídaně (objednaná na 7.hodinu). To už jsme však byli tak nějak sbaleni. Na terásce jsme si dali snídani a pani dokonce přinesla i čerstvé mléko. To jsem raději se svými problémy s laktózou dal vypít Pepovi. Nechtěl jsem pros*at celý den :).

Po snídani jsme před 8 už vyrazili. Nejdříve se projde celou Valbonou až nakonec. Buďto korytem potoka nebo po silnici. Následně skončí silnice a jde se širokým korytem v údolí dále a dále. Turisté se nechají vozit jeepama až co nejblíže to jde. My jsme si ale hezky ťapkali.

Cesta na začátku pozvolně příjemně stoupá. Následně se ale zlomí pod skálou nahoru, zakousne se a už nepustí. Tahle strana z Valbone představuje pár úseku, které jsou prý nebezpečné. Nebezpečné určitě mohou být v případě špatného počasí, mokra, mrazu, sněhu. To bych určitě nedoporučil, navíc byste neměli vůbec nic z dokonalých výhledů. Při stoupání se naplnila má největší obava na tomhle treku - hadi. Potkal jsem hned dva na krátkém úseku - užovku a také zmiji růžkatou. Tento had je prý nejnebezpečnější v Evropě. Nic se nestalo a já si je vyfotil. Nicméně respekt z nich jde i tak.

Dali jsme si také krátkou zastávku pod sedlem v Simone café. Do sedla Valbone jsme přišli tak pred 11. Výhledy odsud jsou neskutečné a podle mě se ani nedají vyjádřit slovy, nebo vyfotit. To si musíte vyfotit do hlavy a pamatovat. Nechali jsme v sedle batohy a šli ještě kousek nahoru na vyhlídku.

Neskutečný wooooow ,ale taky jsem se trochu bál, když stojíte na úzké skále. Aneb Tomíkovo strach z výšek. Následně jsme vzali batohy a šli dolů směrem do Theth.  Před námi šly dokonce koně. To je takové ožehavé téma, jelikož koně tady chová a převádí firma, která zajišťuje pro turisty právě přechody z jedné strany sedla na druhou. Turisté se tak dovezou pod kopec, jdou nalehko nahoru a koně přenáší jejich těžkou bagáž na druhou stranu. Mně se to moc nelíbí, ale je to názor každého. My jsme se zastavili na pěkné vyhlídce na slunci a udělali si wacaco a dali svačinu. Vesměs vše co jsme nějak měli. Kolem nás prošlo neskutečně moc lidí nahoru. Upřímně si nedokážu moc představit, kolik lidí tam tak vyleze v pěkným počasí v hlavní sezoně. Jakmile jsme se občerstvili, šli jsme dolů a dolů.

Po cestě jsme dali ještě kolu v jedné z mnoha kaváren a občerstvení , které na téhle straně jsou. Poslední etapa a poslední kroky jsou vždycky takové možnosti k rekapitulaci. Najednou se člověk objevuje ve stejném místě a říká si, co se tak za těch 8 dní stalo. Jaký byl vlastně ten trek, jaké bylo počasí, jaké zážitky a vědomosti získal, jaké lidi potkal. Přesně tohle se při posledních kilometrech děje v mé hlavě… a už se objevujeme na místě cíle u mostu v Theth, kde jsme před 8 dny startovali v dešti. Nyní je zde mnohem více aut, lidí a je krásně teplo a sluníčko. Sedáme tedy na vítězné pivko do hospody a šťastný vyndáváme  nohy z bot.

Po pivku jdeme do guesthouse Zici, které leží ve staré části Theth níže asi 1,5km od mostu. Převlékáme, sprcha, něco malého k snědku a jdeme se podívat na asi 2km vzdálený vodopád, který nedávno byl v reportáži na objektivu. Po cestě zase potkáme hada - užovku. A vodopád? Ten je úžasnej, nahoře na vyhlídce jsme udělali fotky, ja konečně využil i stativ a ND filtr, který jsem si nesl s sebou. Po cestě zpět jsme si udělali večeři a standardní úkony jako deníčky, nakrmit socky, odepsat domů.

A jak bych to zhodnotil?

Tento trek byl skvělý. Ač počasí zprvu nevypadalo, nakonec se to celkem povedlo. Prostě se nemůžeme spoléhat na to, že by měl člověk v horách celý týden hezky. Stát se to může, ale lepší je s tim nepočítat.

V tomto treku vidim obrovský potenciál. Lesy, hory, potoky, kultura. Vše je jedinečné a jiné než jsem zatim poznal (moc toho nebylo zatim, to je pravda). Nicméně lesy, které jsem zde viděl jsou dle mého mnohem větší ,hlubší, starší než náš kdejaký prales (třeba Boubín :)). Hory jsou krásné, rozmanité, vysoké. Každý si tu najde své.

Zprvu jsme chtěli na treku spát ve stanu (jako obvykle). Počasí nás vlastně donutilo vyzkoušet ubytování u místních v tzv. Guesthousech. Nakonec jsme tedy spali pouze touhle variantou, která byla samozřejmě i mnohem pohodlnější. Sprcha, postel, snidane a večeře (kdyz si objednáte) je něco co na treku normalne není, anebo velmi draho. Rozhodli jsme se těchto služeb využít z několika důvodů - komfort, nízká cena,nepříznivé počasí a především je to výborná příležitost, jak to té krajině/kultuře vrátit. Většinou jsou to byznysy velmi obyčejných lidí, kteří chtějí něco budovat a vy jim dáte peníze právě na to vylepšování služeb pro další hikery. Snaží se, jsou to pohostinní, hodní, příjemní a milí lidé.

My jsme měli čas nakonec ještě trochu prozkoumat Tiranu, je to zajímavé místo plné historických míst, architektonických skvostů, restaurací a barů. Určitě doporučuji pár dní v tomhle městě.

Diky a zase někdy třeba tady :)

Tomík