Putování údolím Lužnice Toulavou

Tomáš Klíma
2. 10. 2022
Minut čtení: 4

Chtěli jsme jet s klukama na delší trek do Českého ráje. Počasí nám ale moc nepřálo ani neslibovalo, tak jsme změnili a zkrátili plán a vyrazili na podzimní Toulavu.

Den 1 - 29/9/2022 32 km Plzeň-Planá n.Lužnicí-kemp Stavorek

garmin

mapy.cz

Ráno jsme si dali sraz na hlaváku před 6.hodinou. Adam klasika pozdě žejo, a tak jsme šli akorát na vlak směr Budějice. Cesta utíkala rychle a kecali jsme...

Do Planý jsme dorazili v 9 a rovnou od nádraží jsme vyrazili na naše putování podél Lužnice a šli skrze Sezimovo Ústí, kolem vily E.Beneše, která má neskutečně krásnou upravovanou zahradu/park. Na náměstí jsme odbočili od Lužnice a šli směrem na Větrovy. Po cestě jsme navštívili rozhlednu Hýlačka, která je svoji konstrukcí dost unikátní.

Dříve tu stála jiná, dřevěná, která vyhořela 1.1.2012. Novou vybudovali za pomocí místních lidí a dalších donorů.Potom už jsme scházeli do Tábora.

Tohle město mě nadchlo

Nemyslím si, že jsem tu poprvé, ale asi jsem teď měl více času si to tu prohlédnout. Krásná architektura, malebné úzké uličky, spousta výborných restaurací a kaváren. Na oběd a pivo Transformátor jsme zašli do Bistra T10. Já krutí řízečky na cornflakes, José segedín, Adam smažák. Pecka :)

Pak jsme šli ještě na kafe a něco sladkého - Kávová Zastávka. Kluci kafe a krtkův dort, já si dám jen zázvorovej čaj.

Nakoupili jsme si u vietnamských kámošů něco ke snídani a vyrážíme dál po proudu Lužnice. Bylo po deštích, takže teklo celkem dost vody. Je to taková malebná krajina, hodně jezů, žádný lidi.

Pak už jsme dorazili do kempu Stavorek, kde jsme měli rezervnutou chatu. Dali jsme sprchu a večeři (raději svoje lyofilizovaná jídla) a šli sednout na pár piv do hospody. Dali jsme i kulec. Je to vlastně nějaká první větší zátěž na kolena po operaci, takže nohy celkem cítim, ale musí si zvyknout :)

Den 2 - 30/9/2022 34 km kemp Stavorek - Týn nad Vltavou

garmin

mapy.cz

Noc byla celkem v pohodě, trochu zima, ale ve spacáku v pohodě. Budík jsem měl už na 7., ale vylezli jsme až déle. Dali jsme si něco ke snídani, uklidili, předali klíče a vyrazili vstříc dalším kilometrům. Ráno byla celkem zima, mlha, trochu pršelo. V noci asi pršelo dost, takže jsme šli místama ve vyšší mokré trávě či bahně.První zajimavost a technická památka na cestě byl řetězový Stádlecký most, který byl dříve v Podolsku na Vltavě. Poté ho sem přestěhovali. Další zastávka byla u zříceniny hradu Dobronice. Tady bylo bohužel vše uzavřené z důvodu špatného stavu. Adam už začal válet svoje plosky nohou a my se věnovali nějaké píďale z Akta X. Pak už jsme šli do Bechyně. Adam už přestal mluvit a my jsme se vsázeli, jestli to zabalí už v Bechyni nebo s náma dojde až do Týna.

No varianta A se potvrdila a Adam nás opustil po obědě v restauraci Na Růžku. Pak jsme ještě prošli Bechyni a ...

navštívili párek bez rohlíku, to prostě nevymyslíš. Bizár jak prase...

Sešli jsme zpátky k Lužnici Bechyňské schody a pokračovali přes krásný železný most dále celkem opuštěnou krajinou. Trochu mi to přišlo jak z nějakého postapokalyptického filmu. Je dost vidět, že je po sezóně a není moc hezké počasí. Takže většinou jdou vidět jen posedávající rybáři chytající maximálně rýmu.

Dorazili jsme až na soutok Lužnice s Vltavou. Jsou tu taková krásná Boží muka s vyobrazenými městy, kterými obě řeky prochází. Tady by byl i docela pěkný spot na spaní. My jsme ale pokračovali dál do kopce na vyhlídku s rozhlednou Semenec. Stihli jsme akorát západ slunce, které se ale schovalo za mraky. Uvařili jsme si jídlo (už za svitu čelovek) a rozbalili spaní nahoře na rozhledně. Fotil jsem dlouhý expozice páry stoupající nad chladícími věžemi Temelína. Teď už hurá spát.

Den 3 - 1/10/2022 34 km Týn nad Vltavou-Písek

garmin

mapy.cz

V noci to byl mazec. Trochu jsem očekával, že na rozhlednu budou v noci jezdit mladistvý a *ukat tady, hulit, nebo cokoliv. Je to totiž hned u cesty. Nemýlil jsem se. Největší bizár byl, když tam ve tři zastavilo auto, ze kterého jeden vypadl a slušně řečeno mu nebylo dobře a povídal si s místní trávou na kolenou. Myslim, že tohle nám v hlavě s Pepou zůstane hodně dlouho.

Ráno bylo hodně epický. V noci se stáhla mlha a bylo hodně chladno. Východové slunce krásně prosvětlovalo mlhu v stromové aleji, Temelín i soutok Vltavy a Lužnice. U výhledů jsme posnídali, sbalili a vyrazili dolů do města, kde jsme dokoupili jen pár zásob a vodu na dnešní den. Cesta utíkala hodně rychle. Nevím jestli to bylo nepřítomným Adamem, nebo jsem se i já trochu rozchodil. Nohy mi moc nebolely a bylo vidět, že si začínají zvykat. Kolem 11 hodiny jsme už byly u rozhledny Vysoký Kamýk.

Velká škoda, že byla zavřená. Zrovna bylo krásně jasno a bylo by vidět hodně daleko. Po lehké sváče jsme pelášili dál přes Albrechtice nad Vltavou, přes Bývalé žulové lomy (které stály tak za žulový kulový), kopec Velký Mehelník, kde jsou dva zajímavé „šutry" Pimojova sluj a Loupežnický stůl. Dost se ochladilo a zkazilo počasí a nemáme to až tak daleko. Scházíme dolů kolem krásného Nového rybníka a už máme před sebou jen poslední stoupání na kopec Jarník se stejnojmennou rozhlednou.

Batohy necháváme dole a když vyjdeme nahoru už dost fouká a prší. Děláme teda jen pár fotek a letíme dolů.. Po cestě do Písku jdeme ještě kolem vyhlídky píseckých lesníků a obory s muflonama a daňkama. Chtěli jsme jít ještě na nějakou dobrotu do města, kavárna, něco dobrého. Ale vzhledem k počasí ( a tomu, že nás nebrzdí Adam :D) rozhodujeme, že stihneme dřívější vlak. Koupíme ještě vítězné pivo a po závěrečné fotce už sedíme ve vlaku....