Přechod Nízkáčů za 4 dny

Tomáš Klíma
11. 7. 2023
Minut čtení: 6

Aktualizováno: 17. 11. 2023

Nízkáče mě lákali už docela dlouho, není to dlouhý, není to daleko a určitě dobrý na začátku sezóny na rozchození. Měli jsme vzít s sebou i Adama, ale znáte to.... výmluvy a výmluvy a práce a zdraví. To se nedá nic dělat. Naplánovali jsme to s Pepou nakonec trochu déle, než jsme chtěli. Vzhledem k déle trvajícímu sněhu v Tatrách to dle mého byla dobrá volba.

Day 0

Plzeň - Praha - Poprad

Dali jsme si s Pepou sraz na nádraží v Plzni v 18:45 a oba jsme tak přišli naprosto přesně.

Jeli jsme vlakem do Prahy. Tam jsme měli cca hodinu na přestup. Koupil jsem si něco k večeři a něco na svačinu taky. Stihli jsme i pivo. Z nástupiště 2 nám jel Regiojet. Lůžkový vlak. Byl jsem zvědavý, protože jsem nikdy s ničím takovým nejel. Pro příchodu do našeho vagonu jsem se zhrozil, protože v jednom z kupé ležel typek cca 60 let jen ve slipech. A samozřejmě to bylo naše kupé 😂 Vysvětlilo se, že ten týpek ma lístek až na další den a tak ho vystřídal sympaťák ze Slovenska. Chvilku jsme kecali, něco jedli, něco pili a pak zalehli.

Day 1

Cesta to byla hrozná, nějak jsem se nevyspal. Hroznej hluk vlaku, kolemjedoucích vlaků a furt změny směru a brzdění apod. Hlavně ten hluk. Ráno jsme se vzbudili v Rožmberoku se skoro hodinovým zpožděním. To znamenalo, že bychom nestihli navazující vlak a proto jsme museli vysednout už v Popradu a tam si počkat 2 hodinky na bus, který nás hodil na start - do Telgártu.

V Telgártu jsem koupil ještě par věci a ožebračil paní o její deníček 😊 pak jsme si dali před místní cikánskou školou snídani a vyrazili rovnou do kopce. A byly to výživné první kilometry. Jen stoupání a celkem brutální. Až k postkomunistickému a hororovému vysílači na Královská Hoľe. Tam jsme dali delší pauzu a už jsme měli krásné výhledy na hřebeny nízkých i vysokých Tater. Pokračovali jsme dále po hřebeni a houpali se nahoru a dolu a překonávali další a další 1900m vrcholy. Po cestě jsme viděli i dva svistě 😊

Spát jsme měli v plánu na útulně Andrejcova, ale cestou jsme se dozvěděli, že se tam musí místo rezervovat. Zkoušeli jsme volat, ale již měli plno. Tak když jsme přišli do cíle ( už před 15 hodinou ), dali jsme pivo a klobásu a zjišťovali stav. Nakonec jsme se domluvili na půjceni jejich stanu za 5e na osobu. Což nám přišlo jako skvělý nápad. Pak jsem si šli odpočinout do stanu a usli jsme na minimálně hodinku 😊

Potom ještě na večeři a pivo. Dost fouká a výrazně se ochladilo, tak jsme to rychle zabalili a už v 20:00 byli zpátky ve stanu. Jdeme do pelechu a odpočinout na zítřejší náročný den. V noci by mělo asi sprchnout, nicméně snad počasí vydrží být celkem vlídné.😊

Day 2

Noc byla skvělá, krásně jsme se vyspali a vůbec se mi nechtělo z pelechu. Byla teda zima jako prase a led na stanu nasvědčuje tomu, že byl i mráz. Namrzlá byla tráva i vše kolem.

Vstávačka ,,až" kolem 6. hodiny. Pak pomalu balit, dávat se do kupy a udělat si piknikovou snídani ve stanu. Ráno hrozně foukalo a tak jsme se rovnou nabalili do dlouhých spodků a bundy.

Vycházeli jsme cca v půl 8. Poryvy byly silný a hodně studený. A tak jsme stoupali a stoupali. Nicméně obloha byla jako vymetená a úplně bez mráčku. Když jsme vylezli na kopec, začal nám dělat společnost dokonalý výhled na Vysoké Tatry. Něco krásného a neskutečného. Během cesty jsme předešli zase lidi, kteří s náma spali na Andrejcové a pak oni nás a zase dokola. Kolem 13 hod jsme dělali oběd na hřebeni. Dával jsem si kari s rýží z dekáče a Pepa nějaký těstoviny. Pak jsme zas pokračovali dál a dál. Nejčastěji nám dělala společnost holčina s pejskem. Měla sice pomalejší ale za to stabilní tempo.

Do Čertovice (čti sedlo, kde se dá najíst a vyspat) jsme došli kolem půl 5. Já toho měl teda už dost a ubytování v Domčeku horskej služby bodlo. Mají to tu skvěle nově zařízený a sprcha byla dokonalá a již potřebná. Pak jsme zašli na motorest doplnit nějaký kalorie, pak ještě na pivko vedle a pak ještě na 2 kusy na domček. Koukali jsme na finále SP v boudleringu, kde Adam skončil druhy 👌🏻. Teď už jen zuby, zabalit trochu na zítra, budík, deníček a spát

Dobrou

Day 3

No tak spaní krásný, ale nesmí tam chrápat nějaký hovado jak svině. Takže jsem se skoro nevyspal no. Ale nevadí. Vstali jsme celkem brzy a pak jsme dali snídani, která byla součástí ubytka formou švédských stolu a byla výborná. Já si dal několik chlebů, se sýrem, se šunkou, vejce, zeleninu a kafe i čaj. Pak už jsme se sbalila a vyrazili rovnou po sjezdovce nahoru. Týpek na horskej nám říkal, že to bude krásný den a měl pravdu.

Hned od prvních kilometru na hřebeni to byly nádherný výhledy se vším všudy. Bylo teda slušný vedro a taky se mi z těch výhledů připálily lejtka, ale jinak to byla jedna krása za druhou.

Postupně jsme dali Štefaničku, kde jsme dali kofolku, pak jsme zdolali Ďumbier, kde jsme potkali zájezd základní školy ze Zruče a pak už dobyli Chopok. Tam jsme vyběhli na vrchol abychom následně seběhli dolů do hospody na pivko, kofolu a já třeba i klobásu. Potom jsme vyrazili už dál, čekalo nás ještě víc jak 10 km a pořádně výživných, ale krásných. Cesta se vinula po hřebeni. Přesně takhle jsem si představoval Nízké Tatry. Nádherná hřebenovka. Několikrát jsme potkali i kamzíky, který se nějak moc nebáli a nechali nás dojít celkem blízko. Pak nás čekalo pár vostřejších stoupání a už jsme scházeli na útulnu Ďurková, kde jsme chtěli spát. Předtím nám říkali chlapi na Chopku, že by tam nikdo celkem neměl být a že je velká…. když jsme v 6 přišli tak nahoře bylo všech 28 míst zabráno. 🤦🏻‍♂️

Takže jsme se domluvili, že budeme spát dole na stole. Šel jsem se k studenýmu pramenu umýt, uvařili jsme jídlo. Pak jsme dali karty, kostky a par piv. Rozestlali jsme si na stolech a lavičkách. A zalehame ke spaní. Zeshora se ozývají hrozný zvuky. Vůbec to chrápání není sesynchronizovane 😂

To nechápu, dobrou

Day 4

Tak to bylo zase spaní. Nejdříve mě srala moje karimatka, která mi hrozně šustěla a klouzala ze stolu, pak to chrápání zeshora a pak začli chodit na střídačku lidi chcát. Takže se nedalo po 3.hodině vůbec spát. Takže kolem půl 5 jsme už vstávali a pomalu balili.

Venku bylo teplo, tak jsme tam rychle posnídali a vycházeli jako první vstříc poslednímu dni. Na hřebeni jsme se ještě rozmýšleli, jestli půjdeme teda až do těch Donoval, nebo ne. Nakonec rozhodla změna terénu ze stereotypního hřebene a šli jsme dolů po žluté směrem na Magurku. Sestup byl docela náročný a bolavý ale hezký. Ani nebylo takový horko. Pak jsme šli chvilku z kopce a do kopce a po šotolině a asfaltě. Zastavili jsme na snídaní v Železné v bufetu. Vajíčka a slanina, ham&eggs kola, kafe, apod :) Když jsme vyrazili, už se nám nechtělo moc do kopce a tak jsme při pohledu na Salatín rozhodli, že ho nějak obejdeme.

A tak přišla na řadu čárkovaná cesta, která zezačátku nevypadala a později byla ještě horší. Dost hustá kozí stezka, kdy jsme šli místama skoro po 4. Ale zkrátili jsme si to o dost :D. Pak přišel sestup a tzv. Hučiaky. Dost zajímavé vymleté koryto. Muselo to tu být úchvatné před x tísíci, nebo miliony lety, kdy se tu valila voda a tvořila tyhle skalní utvary. Dali jsme tam svačinu, jablko, rybičky a vyrazili na poslední kilometry do Ludrový.

Nohy už byly unavené, my respektive já taky. Nevyspalost dělá svoje a regenerace bídná. Došli jsme akorát včas a měli asi 5 minut na to, aby nám jel bus z Ludrové do Rožumberoku. Tam jsme se šli podívat na náměstí a obejít si to a měli jsme asi 3 hodiny než nám pojede vlak (protože měl asi hodinu zpoždění, překvapivě žejo ). Takže jsme šli do města, já měl chut na pizzu a Pepa si dal ty jejich halušky. Zaplácli jsme to pár pivama a šli na nádraží.