Sluníčkový západ na okraji Šumavy

Měsíc a půl po operaci jsem se rozhodl se podívat na první krátký výšlap. Začalo být celkem slušné počasí. Nicméně západ slunce nebyl úplně jistý, tak jsem se nechtěl vydávat úplně daleko, abych nebyl hned zklamaný.

Rozhodl jsem se proto jít na Pancíř. Je to skvělý vrchol nad Železnou Rudou. Doporučují nechat auto třeba na hlavním parkovišti Špičáku, které se neplatí. Pokud necháte auto na Špičáckém sedle u hotelu Karl - dost se to prodraží. Potkal jsem teda lidi, kteří nechávali auto mnohem výše u penzionů Šumavský dvůr, ale proč? Kort když zde nejste ubytovaní. Snad nejsme tak líní a těch pár km si popojdem. Já to taky jakš takš zvládl i s omezením po operaci.

Takže z parkoviště na Špičáku jsem se vydal kolem hotelu Stella lesem nahoru přes Weissovu louku (hroznej flashback, jelikož jsme sem jezdili na lyžák se základkou). Pak už stoupání postupně až pod lanovkou až na vrchol Pancíř. Lanovkou se jinak dá jet i ze Špičáku (musí být ale otevřená). Je to stará jednosedačka a je to zážitek, tak proč ji třeba na jednu cestu nevyužít. Na Pancíři je restaurace a rozhledna. V případě, že je otevřená ji určitě navštivte.

Od jara do podzimu jsou na vrcholu Pancíře, směrem na západ, nainstalovány otevřené dveře, aneb jeden ze skvělých počinů WE LOVE ŠUMAVA, který víceméně od jeho založení nějak podporuji, nakupuji šumavácké trička, plecháčky, deskovku ...

Když jsem tam byl, tak tam dveře ještě nebyly (na zimu se uklízí). Bylo ještě dost času do západu. Rozhodl jsem se proto jít trochu dál.

S tím zraněním to nebyl úplně nejlepší nápad. Mezi stromy bylo ještě celkem dost sněhu, který byl takový zrádný. Částečně měkký a částečně tvrdý a hodně kluzký. Nicméně jsem to přežil a riskl jsem jít na západ až na Můstek. Tento vrchol dobře znám již z dřívějška. Byl jsem zde několikrát v létě, ale i v zimě na běžkách. Pohledy odsud mají potenciál, který jsem se snažil využít....

No posuďte sami.... stálo to za to?

Potom jsem si sebral svých pár švestek, vzal čelovku a vyrazil zpět na parkoviště na Špičáku, kde jsem parkoval. Cesta byla fajn, vlastně jsem dlouho nešel v noci a tak to skvělý.

Koleno jsem už ale docela cítil. Jak jsem se později dozvěděl od doktora, nebyl to vůbec dobrý nápad, ale dopadlo to dobře a nic jsem snad nepoškodil. Ťapal jsem tak, abych si dal pozor na blbé došlapy. Za tmy, silného světla měsíce v úplňku a mírného světla mé čelovky jsem dorazil na parkoviště, kde jsem rozestlal svou postel a ulehl. Na focení hvězd jsem již neměl sílu... a ráno chci brzy vstávat a jet na východ na Kepelské Zhůří.

Dobrou noc... pokud to půjde :)