Mallorca GR221
- Tomáš Klíma
- 1. 10. 2020
- Minut čtení: 9
Aktualizováno: 17. 2. 2023
Přechod pohoří Serra de Tramuntana
Chtěli jsme ještě někam letos v roce 2020 vyrazit. Covid situace se zdála horší a horší a Španělsko dokonce hodili včetně Mallorky do červené zóny. Nicméně s vidinou toho, že jedeme především do hor jsme se rozhodli podstoupit riziko a letět. Náš plán byl projít tento největší španělský ostrov po jedné z jednodušších a kratších dálkových evropských tras - GR221 , vedoucí skrze pohoří Serra de Tramuntana. Náš plán byl napohodu projít cca 120 km za 8 dní.
Den 0 - 6.9.2020 Praha - Palma de Mallorca
Všechno začalo v Praze na letišti, kam nás hodili s krosnama hodili rodiče. Stihli jsme ještě rychlý pivo. Jak Lindička říká:
„dobrá cesta vždy začíná dobrým pivem!"
(i když hodně rychlý, protože jsme vlastně vůbec nestíhali, takže bylo trochu na ex). Odlétali jsme v neděli 6.září 2020 někdy v 10:30 s RyanAir přímo do Palma de Mallorca. Někdy po 13. hodině jsme tam již byli. Chvilku nám trvalo projít covid kontroly a čekačka na zavazadla ale vše proběhlo hladce a čekáme na bus do centra. Zamluvili jsme si dneska pokoj v hostelu abychom si trochu prošli Palmu, doplnili zásoby, dokoupili potřebné věci a brzy ráno vyrazili na začátek treku.
Tak jako vždycky je největší problém sehnat kartuši na vaření. Tady to úplně není problém. V palmě je několik decathlonů, kde se dají jak šroubovací, tak nacvakávací koupit. Jsou zde i další outdoorové shopy. V dekáči jsem koupil dokonce 2, aby nám vyšli a když jsme druhou nenačali, po treku jsem ji v dekáči v pohodě vrátil.
Prošli jsme si pěkně Palmu, bylo krásně, ale mělo se na pár dní celkem zkazit počasí, tak uvidíme. Ráno chceme brzy na bus a na začátek treku do Sant Elm.
A pěknej průser!!!! Zapomněli jsme doma speciální přísadu - Lovečák :(
Den 1 - 7.9.2020 Sant Elm - La Trapa (3 km)
Vstávačka v 5:20, balíme všci a odcházíme včas protože radar ukazuje, že má pršet. A jak jsme vyšli tak trochu začalo, ale dobré zatím. V 6:15 má jet bus ale nic nejede. Čekáme asi na blbé zastávce nebo co, takže nic nepojede. Už nahazujeme ponča a jdeme teda na Plaza de Espaňa, kde teda konečně nacházíme bus, který teda jede až v 7:35.
Pozor!! Zastávka Plaza de Espaňa (něco jako CAN) je umístěno v podzemí.
Pak máme nějaký přestup po cestě a hurá jsme na začátku trasy v Sant Elm. GR 221 zahajujeme hezky v pončech, celkem prší a po šutrech to celkem klouže. Jdeme 3km a furt prší a nevypadá, že se to zlepší a přicházíme k bývalému klášteru La Trapa. Máme tu nádherný výhledy na Dračí ostrov (Sa Dragonera). Chceme se tu někde schovat a dát sváču. Potkáme tam pána, co tam uklízí po deštích a zve nás dovnitř do takové kuchyňky do sucha na kávu.
Nakonec přišla ještě pěkná bouřka a my tu nakonec zakončíme po debatě s Miguelem celý den. Nedoporučuje nám jít dál v bouřce a pomůže nám přeplánovat cestu a dá nám nějaké doporučení. Je to místní borec co to chodí několikrát ročně (v 79 letech) a zná tu každý kámen. Přeplánujem spolu cestu, já (dle jeho seňor Tomas) mu pomohu vynosti vodu z jejich dílny, kde mají baterky jako elektrický zdroj, po velkých přívalových deštích a Lindís zatím udělá špagety k obědu. Miguel nás tu dnes nechá vyspat pod střechou na matraci. Večer jsme šli na západ slunce na vyhlídku, pak povečeřet, pokec s Miguelem a Lindička s nim vínko a Miguel povídal o své rodině, zájmech, ženských, dětech, ostrově, jak dobrovolničí s opravou kláštera...
Skvělý člověk a jsem rád, že jsme sice „promrhali" celý den, za to jsme poznali skvělého člověka, pro kterého je Mallorka a kopce celý život a který má srdce na správném místě.
Frčíme spát, ráno chcem vstávat brzy.
Den 2 - 8.9.2020 La Trapa - Coma d en Vidal (16 km / 6 h)
Spalo se skvěle. Ráno jsme s Miguelem posnídali, pokecali, dali fotku, vyměnili kontakt a rozloučili se. Nechtěl žádné peníze za nocleh, tak jsme nechali alespon malý příspěvek v kasičce na opravu kláštera. Vyrazili jsme do kopce konečně na trasu. Cesta ubíhala celkem rychle, ale dost foukal vítr. Během chvilky jsme měli 5 km, tak jsme dali lehkou sváču, potom jsme šli kousek po silnici, z ní následně uhnuli mezi domky a najednou
tradááá - začínají kopečky !
Hned v prvním kopci nás samozřejmě chytil pořádnej ceďák. V tom nejblbějším místě kdy jsme začali stoupat na skálu. Takže rychle ponča na sebe, jenže jak do toho ještě tolik foukalo, měli jsme i boty během pár minut durch und durch. Nic nebylo vidět, ani značení GR, a tak spolehnutí na offline mapy.cz je nezbytné. Po chvilce déšť přešel, ale v botech voda zůstala a zůstane asi na furt :)
Prošli jsme hezký kopečky s parádníma výhledama a kolem 2. hodiny jsme došli na místo našeho přespání - Coma den Vidal. Jelikož nebyla předpověď stále dobrá, postavili jsme alespon tropiko pod přístřešek a udělali jsme dobře, do pár hodin zase ceďák. Nocoviště bylo pěkný, nebylo tu teda nic, kromě všudepřítomných bobků od oveček. Po dešti ještě sušíme věci na sluníčku a snad nám boty vyschnou. Pak už lušťovky, jídlo a brzy spát.
Den 3 - 9.9.2020 Coma d en Vidal - Esporles (21 km / 7 h)
Dneska to nebude tak kopcovité asi, ale o to delší. Po snídani (zase kaše :D tyvole). Po snídani jsme seběhli do Estellences. Krásné městečko, koupili jsme čersvé pečivo a dočepovali vodu. Cesta parádní a šlo se hezky. Do Esporles jsme dorazili kolem 14. hodiny celkem uťapaný. Kemp ani Refugi nebylo bohužel otevřené, tak musíme najít něco jiného. Našli jsme celkem hezký místo za Refugi, ale tady se scházela místní omladina na lehký drogy a moc se mi tam nelíbilo, tak jsme šli ještě kousek po GR 221 a postavili stan přímo na cestě za městečkem.
Den 4 - 10.9.2020 Esporles - Coll des Cairats (16 km/ 7 h)
Ráno jsme zase vstali brzy a zabalili se ať nestrašíme na cestě. V noci tady v kopci někdo jel na kole, trochu jsem se bál, aby nás nesmetl :D
Posnídali jsme paštiku s chlebem a vyrazili jsme vzhůru. Kousek od Esporles byly cedule, že je cesta zavřená. Bylo vidět, že ty bouřky tam celkem udělaly paseku. Nicméně se to nedalo moc snadno obejít a tak jsme to zkusili a šlo to v pohodě. Cestou to byla samá vyhlídka a krása až jsme došli do nádherného města Valldemosa. Nakoupili jsme zde nějaký jídlo a vodu a vyrazili nahoru. Brutální stoupáníčko. Hned na kraji města nás zastavil nějaký místní ochránce nebo tak a vyzpovídával nás jak jsme vybaveni a že potřebujeme GPS do kopce a dostatek vody apod. Poradil nám taky, jaké Refugi jsou kdyžtak i teď otevřené. Vnuknul nám tedy myšlenku další den přespat v Deía (prej,že už sprchu potřebujem). K Refugi (uzavřené a opravované) v Coll des Cairats jsme došli v půl 3, ale vlastně za 5 dvanáct. Během chvilky se zase spustil brutální slejvák. My jsme se „ubytovali" na také terásce, kde jsem vytvořil z lešení zábrany a ležení. Hrajem tedy karty, luštíme, píseme deníček a plánujem na další dny. Dneska se vaří čočka se salámem - mňam. Uvidíme jak bude předpověď na další dny. Zatím to moc nevychází a dost prší.
Den 5 - 11.9.2020 Coll des Cairats - Deía(Can Boi Refugi) (9 km / 4 h)
Kolem 4. hodiny ranní nás vzbudila silná bouřka, tak jsme museli vytvořit z pláštěnek zábranu proti větru a dešti. Takže jsem se moc nevyspal ale Lindís spala naprosto v klidu (klasika). Ráno jsme se probudili do mlhy a nikam nepospíchali, šli jsme jen přes kopec do Deía. Možná škoda, že jsme měli tady na hřebení takovou mlhu, byly by krásné výhledy, ale i tohle má velký kouzlo a tak jsme šli pomalu,fotili,točili. Občas se to protrhlo a ukázaly se nám pěkná panoramata. Sestup do Deía je s krosnou trochu víc techničtější a po mokrých šutrech nic moc. Cestou jsme zkoušeli volat do Refugi v Deía, ale nakonec jsme šli bez rezervace a vyšlo to. Dali jsme sei tam sprchu , přeprali jsme nějaký věci a pak seděli na sluníčku na terase a sušili. Taky jsme si stačili zamluvit poslední noc v Pollence a apartmán na pár dní po treku. Zítra ráno zkusíme přejet autobusem do Solléru, jelikož cesta by podle Miguela měla být z Deía nějak špatně přístupná.
Cena ubytka byla cca 19 euro/osobu
Den 6 - 12.9.2020 Deía-Sollér-Cubér (14 km / 5,5 h)
Kolem 8:30 jsme vycházeli z Can Boi na bus. Ten jsme trefili a dojeli do Solléru. Byla sobota a tak tam byl trh a prostě celkově krásné město, sem se ještě vrátíme. My jsme si koupili ještě nějaké pečivo a pokračovali po GR do kopce. Začalo celodenní stoupání, během chvíle jsme byli vysoko nad městem. Než se ztratim signál, zamluvili jsme si ještě auto, rovnou v Port de Pollenca-Hiper Rent a Car. Stoupali jsme a stoupali, všude olivovníky, krásný počasí a tak nádherný výhledy. Za chvilku jsme byli v sedle a už nám zbývala jen cesta k přehradě/jezeru Cubér. U jezera jsme byli cca v 4. Natáhli jsme se na karimatku a odpočívali. Bylo tam všude hodně kraviček a oveček. Pak Lindička psala asi milion pohledů (což trvalo asi 2 hoďky). Pak jsme se přesunuli k chatce a tam jsme chtěli přenocovat na terasce. Já jsem šel večer fotit trochu hvězdy ale celkem foukalo, tak mi to dlouho nevydrželo. V noci byli slyšet rybáři od jezera a taky všude béééééé.
Den 7 - 13.9.2020 Cubér-Lluc (Son Amer) (18 km / 7 h)
Vstávačka na východ slunce byla brzká. U toho jsme se pěkně nasnídali, ale slunce ne a ne přelézt přes kopce.
Tak jsme vzali batůžky a vyrazili po jedné straně přehrady dál po stezce. Po 2h jsme došli ke studánce, kde jsme po dni šetření vodou dočepovali a pořádně napili. Pokračovali jsme dál a do Lluc jsme museli překonat několik kopců, najednou jsme šli nahoru a nahoru až zmizeli všechny stromy a naskytli se nám nádherné výhledy. Nastoupali jsme až vlastně do nejvyššího bodu na stezce (sedlo Coll des Prat 1205 m).
Pak zase údolíčko a stoupání a pak sestup do Lluc-hodně posvátné místo Mallorky, kam se sjíždí poutníci z celého světa. Šli jsme na náměstičko a dočepovali zde vodu a sedli na kolu a pizzu do místní restaurace. Pak jsme našli poštovní schránku-poslali pohledy a vyšli směrem na Refugi Son Amer. Zase jsme tu sami v celém obrovském Refugi. Vykoupali jsme se a uvařili jídlo (rajskááááá), dali karty a hurá spát. Naprosto rozzářené oči, protože
tahle etapa byla naprosto nejhezčí z celého treku.
Den 8 - 14.9.2020 Son Amer-Puig de Maria (22 km / 7 h)
Dneska to bude poslední den na treku GR 221. Ráno ke snídani čínská polévka s východem slunce venku na terásce.
Dneska to mělo být celkem dlouhé a taky solidní vedro a taky trochu „boring" - jak říkal Miguel. A taky, že bylo. Na začátku pár kopečků a vyhlídek a potom už sestup dolů a potom dlouho po rovině až do Pollency. To je po dni, kdy jste namlsaní nádhernými výhledy v sedlech trochu „boring" opravdu. Miguel nám doporučil přespat u jeho známé (Kristýna) v bývalém klášteře na posvátném kopci Puig de Maria nad Pollencou. Namířili jsme si to proto rovnou tam. Ve městě jsme se zastavili jen na kolču. Byl akorát čas siesty, takže ve městě byl krásný klid a mír. Po hodině cesty opravdovým stoupáním jsme ukončili cestu treku s nádherným výhledem z hradeb bývalého kláštera a dali si zde cílové pivko (P.U. samozřejmě). Pak jsme si tu ještě uvařili pozdní oběd a šli se ubytovat. Miguel nám řekl, ať si zamluvíme jeden z pokojů na východní stranu, že tam jsou krásné výhledy a měl pravdu - boží. Těším se na východ sluníčka. Večer jsme si dali v baru ještě pivko a vínko a sedli na hradby se západem sluníčka. A pak? Klasika - karty a křížovky.
Zbytek dovči
9.den - Den „zkulturnění" 15.9.2020
Myslím, že v tomhle ubytování mají původní vybavení od toho, kdy klášter postavili. Ta postel byla brutálně rozvrzaná a proleželá. Ráno brzy na východ sluníčka z okna. Moc hezká podívaná. Pak už dolů do Pollency na bus do Port de Pollenca, kde jsme měli vyzvednout auto-Pandičku. Narvali jsme ho krosnama a vyrazili přes Palmu, kde jsme nakoupili a pak do ubytování v Can Picafort- apartmány Ses Roquetes - BOŽÍ!!!
Uvařili jsme si pořádné jídlo a po pozdním obědě jsme vyrazili vyzkoušet vlnky. Pláž byla bez lidí a jen přes cestu - ideální. K večeru jsme dali lehkou véču a šli se projít podél pláže na zmrzku aspoň.
10.den - Den „odpočinku" 16.9.2020
Tenhle den nebyl naplánován jako moc odpočinek, ale naplánoval jsem spoustu míst, které navštívíme anebo se tam vrátíme, když jsme si půjčili auto.
Nejdříve jsme jeli znovu do města Sollér - nádherný město, historické tramvaje, olivové oleje, citrusové marmelády,tradiční pečivo (kynuté těsto). Pak jsme jeli přes krásný vyhlídky, kolem jezera Cubér až přes krásnou cestu do přístavu Sa Calobra na známou pláž mezi útesy Torent de Pareís. Na mě ale celkem moc turistické místo. Pak jsme zajeli ještě jednou do Lluc, prošli si zde krásný klášter, botanickou zahradu apod. Po cestě jsme se stavěli na krásnou a klidnou koupačku. Co teď? Já bych chtěl na Formentor, nebo na nějakou vyhlídku, takže jsme vyjeli na útes skoro až ke strážné věži. Krásná podívaná se západem sluníčka.
11.den - Den odpočinku 17.9.2020
Dneska už by to měl být vážně den odpočinku, aby eLko nebrblalo, že furt někam jezdíme a že nenachytá sluníčko a že jsme na dovolené a bla bla :D. Samozřejmě taky musíme odpočinout trochu, vstávali jsme teda dlouho, snídali jsme na balkoně s výhledem na sluníčko a moře (tohle se neomrzí) a pak jsme se přesunuli k bazénu. Pak jsme udělali kompromis, strávili jsme půl dne na pláži, ale neleželi jsme (kvůli mně) ale šli jsme ji skoro celou projít a vždycky když se nám chtělo, skočili jsme do vody. Pak jsme se otočili a šli odpočinout se zmrzkou zpět do apartmánku. Odpoledne jsme zajeli nakoupit nějaké dobroty a dárky domů a pak dali poslední koupačku v moři. Večer jsme zašli na nějaké místní dobroty a pití do restaurace.
12.den - Den odjezdu 19.9.2020
Museli jsme ráno hodně brzy, jelikož nám to letělo už v 8. Museli jsme natankovat auto a pak ho nechat dle podrobných instrukcí zamčený na letišti na parkovišti. Na letišti jsme trochu bloudili a museli jsme nechat krosny nezabalené (služba balení jim kvuli Covidu nefungovala). Pak jsme prošli kontrolou, nakoupili ještě dobroty,dárky,mňamky a letěli vstříc domovu. V Praze jsme přistáli celkem unaveni někdy po 12.hodině. Pak pro auto a vstříc Covid testu.
Byli jsme solidně unavení, ale naprosto plný skvělýma zážitkama, Už to chce zase nazout pohory vstříc nějakému hezkému treku.
Lindička a Tomík
Comentarios